Podle Diany děti s ADHD potřebovaly od ostatních lidí pochopení a podporu.

---

Diana

• Věk v době rozhovoru:  44 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Podle mě to pro ně musí být strašně těžký. Ty děti jsou podle mě hrozně nevinný. Ono je těžký pochopit, že jsou jiný, že jim ten mozek říká něco jinýho než ostatním. Podle mě to mají děti hrozně těžký. Já totiž myslím i na ty synovce, že u nich taky to bylo jako těžší, že se to u nich vlastně zjistilo až později. A vidím i já, že jsem k tomu měla přistupovat úplně jinak. Mělo by se úplně od začátku, když se to zjistí, na tom začít pracovat. Protože pak ty děti, mi přijde, že když nemaj tu odezvu od té společnosti, takovou tu správnou, kdy vlastně nachází to pochopení, tak prostě si začnou myslet, že je něco špatně v nich a že oni jsou ti špatní. Takže já si myslím, že oni se potom podle toho začnou i chovat a tím pádem se to zhoršuje. Já to vidím na sobě. Když jsem podrážděná, nevyspalá, tak jsem prostě protivná a zlá a ty záchvaty jakoby ta černá clona, je čím dál tím častější. Takže si umím představit, že u dítěte, který si myslí, že je jenom špatný, tak tadyty záchvaty jsou ještě horší. Že jako, ono se s tím potýkáte, to je, jak kdybyste prostě ostatním nerozuměli, nebo prostě byli sami na tom světě. Takhle to vnímám, že oni, když nenajdou to porozumění, tak oni jsou sami a jak si s tím mají potom poradit, když tam není nikdo, kdo by je obejmul a řekl jim: “Hele, já to chápu. Já to chápu, že se to děje. Zkusíme na tom zapracovat, zkusíme si o tom promluvit. Zkusíme něco aspoň s tím udělat.” Takže já si myslím, že ty děti ADHD jsou prostě hrozně osamělý.