Petr vnímal tlak od svých rodičů, jak má děti vychovávat.
Textová verze
T: Jak jste to říkali v rodině, že mají děti ADHD?
P: No, oni to tak nějak tušili. Akorát moji rodiče se s tím teda moc… ještě to nepřenesli přes srdce doteďka mi přijde. Že moc nějak s něma neumí komunikovat. Manželčini rodiče byli úplně v pohodě. Mně přijde, že to brali: „No tak co.“ A u nás to bylo trochu horší.
T: A co jste jim říkal nebo jak jste s nima komunikoval v tomto?
P: No, hlavně tam bylo spíš brané, že oni, když jsou takoví, tak že je neumíme vychovat. Že oni by to z nich vymlátili a takové ty kecy klasické, na které mám úplně šílenou alergii. No, a to bylo vlastně jediné, co jsme pořád poslouchali. Pak když byla ta diagnóza, tak byl chvilku klid, ale stejně. Že by to z nich vymlátili. A to nefunguje, ale oni tomu asi nerozumí nebo si to nenechají vysvětlit. Teď už je to lepší možná, už si je vezmou i na ty prázdniny. A kluci tam mají docela striktní režim, takže to i funguje. Akorát vždycky když se vrací, tak už říkají, že už tam na prázdniny nepojedu. Ale pojedou zas. Protože to potřebují, aby z tadyma vypadli, aby nebyli jenom s náma.
Další zkušenosti:
Petr byl někdy překvapený, když srovnával své děti s jejich vrstevníky.
Alena si připadala neschopná, Michal to zvládal lépe.
Františku někdy zranilo, že byla její mateřská péče nedoceněná.
Podle Karly by rodiče měli pracovat na svých emocích.
Lenka bývala vyčerpaná.
Petr vnímal tlak od svých rodičů, jak má děti vychovávat.
Karla změnila svůj přístup k synovi.
Dáša nezapomínala, že děti miluje.
