Alena si nevěděla rady.
Textová verze
P: Já nevím, co mám jít dělat. Jak se rozkrájet, jak ho přinutit, on prostě ke mně má ten vztah, máme narušenej, já to vím, ale já nevím, co s ním mám dělat dál. Opravdu nevím.
T: Co nejvíc narušuje ten vztah váš k němu, a naopak?
P: Ty věčný hádky. Hádky prostě: „Pojď mi pomoct s úkolem.“ Já jdu, pomůžu mu s úkolem, tady mu řeknu: „Zkontroluj si to. “ A on prostě okamžitě na mě vystartuje a už na sebe řveme. Prostě ten boj. On mě pošle do háje: „Jdi pryč.” Tak já jdu pryč, on zase řve, válí se po zemi: „Vrať se zpátky, pojď mi to pomoct ukázat.“ „No tak ty mě pošleš pryč a já ti to jdu ukázat.“ No prostě furt nějakej boj. Je neposlušnej. „Jdi, udělej si tohlencto.“ Vy, když mu dáte časový rozhraní na to, aby si uklidil postel, hodinu a čtyři hračky na zemi. „Máš na to hodinu, budeš převlečenej.“ Stoupnete si k němu, vysvětlíte mu: „(jméno syna), tady si stoupneš.“ Já mu to říkám. „Poslouchal jsi mě?“ „Ano.“ Tak on přesto stejnak to prostě dělat nebude. A pak jsou furt ty hádky, že on to nedělá. Tak co mám dělat, když on odmítá to dělat, tak jako co. Já nevím, co mám prostě dělat, jak ho donutit k tomu, vzít mu ruku? Šáhnout na ty věci? Nebo ho strkat? Nevím.
Další zkušenosti:
Lenka bývala vyčerpaná.
Pavle se osvědčila komunikace a důslednost.
Podle Karly dítě od rodičů potřebuje pozitivní přístup a stoprocentní podporu.
Melvys doufala, že jednou se její snaha zúročí.
Nic, co Šárka a Aleš zkusili, nefungovalo
Alena si nevěděla rady.
