Pavle se osvědčila komunikace a důslednost.

---

Pavla

• Věk v době rozhovoru: 30 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Kdybyste měla říct, co si myslíte, že je nejdůležitější, že to zvládáte? Že to spolu zvládáte? S vaším synem?

P: Že máme ty mantinely dané nějaké, já respektuju, že potřebuje mít nějaký ten svůj řád, ale že se snažím s tím řádem i jako nějak pracovat, že to, co vím, že potřebuje, abysme stíhali některé ty věci, tak do toho mu nezasahuju. Ale zase když jdem třeba z té školky, že teď nepůjdeme tama, ale třeba se projdem v lese. Že spolu komunikujem, že to není hned, že já mu řeknu teď půjdem tam, tam, tam, ale třeba se ho i zeptám, jestli by chtěl jít na bazén nebo do té žirafy, že i se ptám na jeho názor, co by chtěl vědět nebo vidět. Takže třeba jsme šli do kina, tak taky jsem mu dala na výběr třeba z pohádek, které by chtěl vidět, že tak nějak fungujem. Je fakt, že si myslím, že ho trošku rozhodí, když se tu objeví jeho otec. On se tu objeví, tak jednou za půl roku. A u něho je problém, že on je ten, co mu všecko povoluje a my máme něco nastaveného, a teďka najednou on jde a on chce to, to, to a tatínek dá to, koupí. Protože ho nevidí, takže se mu to snaží vynahradit. Já, když jsem s ním v obchodě, tak prostě ví, že má dovolenou jednu věc, co chce, tu si vem, najdeš něco jiného, vyměň si to, je to na tobě. A nám to tak funguje a je to super. Nevznikají nám takové ty situace, že mi začne křičet, že už má sice bonbony, ale že chce ještě čokoládu. A že mi tam dělá ty scény. Ne, chceš bonbóny, vem si bonbóny, už nechceš bonbóny, chceš čokoládu, běž vrátit bonbóny, kolikrát se mi to stane, že mi u pokladny odběhne zpátky, aby to vrátil, aby si mohl vzít, to, co si našel u pokladny, ale prostě ví, že ty pravidla jsou.