Ladislav se intenzivně věnoval józe a seberozvoji.
Textová verze
Cvičím i teď, dost intenzivně. Jsem se dostal k učiteli jógy, který mě tlačil k hodně intenzivnímu cvičení. A to probíhalo tak, že, že jsem chodil každý ráno hodinu před prací jsem cvičil a dost teda tak, že jsem jako byl z toho někdy fyzicky dost na dně. A on mně tvrdil, že mě to taky hodně pomůže. To je, to jsem třeba nezmínil v tom mým příběhu, jak jsem to popisoval, ale taky to byl asi důležitý faktor. A to vlastně byly čtyři měsíce, jsem intenzivně cvičil. To bylo docela zajímavý. Manželka mně říkala: „Ty máš Crohna. Takhle intenzivně cvičit?“ Ona taky cvičí jógu, ale to ona říkala: „To už je moc. Každej den hodinu před prací, a ještě takový cviky.“ Jako fakt, to byla tvrdá jóga. To nebylo, že spousta lidí to nezvládlo. Nás tam bylo průměrně vždycky tak čtyři, někdy dva. Prostě oni odpadávali ty lidi a on říkal: „Čtyři měsíce, když vydržíš, tak ti to pak přijde normální a strašně se zlepší tvůj fyzickej stav.“ A musím říct, že měl teda absolutně v tomhle pravdu. Že po čtyřech měsících najednou to byla úplná změna. Já jsem se najednou začal cítit úplně jako tělesně jinak. A jako strašně mě to nabilo. A i to cvičení pro mě byla najednou taková nutnost. Já jsem musel začít ráno cvičit, abych se cejtil líp.
A takže to i ten terapeut, ono to bylo nějak v tom období, kdy sem k němu chodil nějak takhle sem začal myslím cvičit. A on byl úplně z toho nadšený. Říkal: „To je úžasný, jdete úplně tím správným směrem.“ No. No, pak třeba manželka tvrdila, protože třeba hodnotil, že ta moje terapie jde strašně rychle. Jakože do sebe, jako že mám hodně rozvinutou schopnost sebereflexe. Že jsem schopnej přiznat spoustu i vlastních chyb, a že on mě může narovinu třeba říct, prostě i to, co je pro mě nepříjemný. A že já to přijmu a že s tím nemám zas takovej problém. A že když mi naznačí, že nějakým směrem by bylo dobrý se vydat, že si za tím fakt jdu, když cejtím, že to je dobrý. Tak třeba manželka to hodnotila tím, že já jsem ji vlastně, od už střední školy nebo spíš od tý vysoký školy, se věnuju budhismu. A jako mám, dá se říct, meditační praxi, že jsem jako dost jezdil hodně meditovat, a to je vlastně nějaká sebereflexe. Tam člověk cvičí sebereflexi. Tak ona třeba říkala: „To máš z toho. Protože to máš za sebereflexi a tys na to mohl takhle navázat. A proto on ten tvůj terapeut tak je z toho nadšený.“ On fakt říkal, jako že to je výjimečný u mě, že hrozně jako rychle a tak. A tak to možná, myslím si, že taky mělo vliv v tom smyslu, že jsem byl víc díky tomu. Že jako i při tý praxi. To už spočívá v tom, že jo lidi vo tom maj dost scestný představy, a tak. Myslí si, že člověk sedí a představuje si nějaký obláčky a aby se cejtil dobře. A tu praxi, kterou jsem dělal já, tak byla taky vlastně nějaká terapie, sebeterapie. Že člověk se nějak konfrontoval s tím, co se v něm odehrává. Takže jsem byl dost připravený na to, jít do těch nepříjemných věcí. A pak i do těch vztahů, že jsem nakonec teda do toho šel. Protože ten terapeut to třeba hodnotil tak, že i on měl osobní zkušenost s těma lidma, co k němu chodí. Není to tak častý, že ty lidi to nakonec vzdají. Nebo že třeba se rozhodl, že něco udělají nějakou změnu ve svým životě a pak se zaleknou a stáhnout se zpátky, a že měli zkušenost, že ta nemoc se jim zhoršila. Díky tomu, že z toho ustoupili. Že měli třeba tři měsíce zlepšení, že do toho šli a pak se zase vrátili, no.
Tak asi tyhle ty věci. A vlastně třeba v současný době, když už tu terapii nemám, něco si v sobě nesu. Že jo, prostě ten dost životní styl, že jo. To nebylo prostě jenom o takový klasický terapii, ve stylu, co se jako ve vás děje a tak. Ale bylo to o tom, že, že jsme rozebírali, jak jsem říkal, jako stravovací návyky a způsob, jak člověk jako pracuje, jak si třeba udržuje pořádek v kanceláři. Já nevím, prostě něco takovýho. Tak ne všechno teda aplikuju, třeba s tím pořádkem mám pořád problém. Ale jo, takže to je jako celkově ten životní styl, že jsem si dost upravil. No a tu jógu cvičím pořád. A vlastně s tou meditační praxí, to je třeba zajímavý, že cejtím, že mě třeba hodně pomáhá, že jsem najel teďka na takovej směr, kde se hodně zdůrazňuje sezení v lotusu, v plným lotosu. A ten učitel jógy tvrdil právě, že plný lotos je dobrý na střevo. Že jeho babička údajně měla diagnostikovanou, to byl Ind jo, jeho indická babička měla diagnostikovanou rakovinu tlustýho střeva a že jí nějaký léčitel řekl, že jí pomůže, když bude sedět 3 hodiny v plným lotosu.
Což samozřejmě pro Evropana je nesmysl, nemožný že jo pro běžně stavěnýho. Tak ona to dělala a pak jí nějak odvezli na nějaký vyšetření po pár letech. Tam se jí jako nic nedělo, žádná rakovina najednou nebyla. No tak nikdo nedokáže, čím to bylo, ale tak trošku jsem se toho chytil. A shodou okolností jsem se dostal k učiteli, který najednou zjistil, že díky tý józe můžu sedět v tom lotosu dlouho a začal mě nutit, ať v tom sedím. A teďka, to zase cvičím odpoledne, přehodil jsem to a ráno sedím v lotosu 50 minut třeba. A já musím říct, že cejtim. Protože jako neříkám, já toho Crohna mám pořád. Cejtím, že občas mě tam někde tlačí a tak. A cejtím, že mně třeba i tohle to pomáhá. Že asi snad měl ten učitel jógy pravdu, že to je na ty partie tady je to nějak uvolňující. Takže a samozřejmě ta pozice je, že když tam člověk sedí, tak se prostě uklidní. Teda ne vždycky, ale je to prostě z dlouhodobýho hlediska ta praxe je uklidňující. Takže asi zas taky nějaká forma toho uklidnění. No, ale když jsem u toho uklidnění, tak si myslím, že mě taky i hodně pomohlo, to taky bylo s tou terapií. Taky jsem to vlastně v tom příběhu nepopisoval, to jsem zapomněl, že jsem v tý době začal jezdit pravidelně do lázní. Teďka jsem už teda dlouho nebyl, a to si myslím, že mně taky pomohlo. Že mě to tam naučilo v těch lázních více relaxovat, že jsem zjistil, jak na to.
Další zkušenosti:
Míla hovořila o bezezbytkové dietě.
Nejpatrnější byly pro Miloše dietní chyby při obědě.
Dietu si Jaroslav nastavil podle toho, co mu dělalo dobře a co ne.
Radek vysadil mastná a kořeněná jídla.
Karla si výjimečně dopřála řízek, pivo nebo víno.
Kateřina pravidelně cvičila.
Ladislav se intenzivně věnoval józe a seberozvoji.
