Lenka Marianna si nahmatala absces v okolí konečníku.
No, na konci prváku, to bylo pokračování tý Crohnovy nemoci, no. To jsem si uvědomila, když sedím hlavně na nějaký tvrdší židli, tak jsem měla strašnou bolest v konečníku. Řříkala jsem si: „To budou asi ty hemeroidy jenom.“ A trošku jsem se pořád styděla, tak jsem to nějak neřešila, a pak se v kalhotkách začal objevovat hnis a krev a stolice. Je to trapný, ale prostě to tak bylo. A tak jsem si říkala: „To je zvláštní.“ A slyšela jsem něco o píštělích, tak jsem si sedla na internet, a podívala jsem se. A psali jako, že je to nesnesitelná bolest, tak jsem si říkala, jako je to ještě snesitelný, nebo není.
Podívala jsem se na obrázky, jak to vypadá. Tak jsem to ještě nechala asi týden. A bylo to čím dál horší, i s tím hnisem, a pak jsem si tam nahmatala takovou bulku, jako bych tam měla půlku prostě golfovýho míčku, a moc se už nedalo sedět. A máma mi říkala, že můžem zkusit nějakou cibulovej koupel, nebo něco, a ještě s-ještě s to bylo s dubovou kůrou, protože si myslela, že mám ten hemoroid, tak jsem si do toho sedla. Ale druhej den se to tak nějak trošku provalilo. Ta bolest už byla hrozná, no. A tak jsem se asi po měsíci teda po tom zážitku s tímhle, jsme se vydali k doktorce, zase na gastroenterologii k tý první, co mi pomohla tady. Jsem seděla v tý čekárně a měla jsem strach, že mě nařknou, jako že si že to přeháním, jo. Nebo že jsem se tím procházela několik let jako že říkali že já si vymejšlím, nebo že, že to dělám horší než to je. Tak jsem se bála, že to bude znova, a strašně jsem se styděla. Tak jsem si sundala ty kalhotky potom, úplně vyklepaná jsem si klekla, nebo pak chtěla, nějak asi abych šla do předklonu. Pak jsem si lehla na bok, a ona se tak dívala, a úplně zvážněla, ta doktorka, a říká, že mám píštěle, a že tam jako bude i absces. A tak mě hnedka nechali na JIPce dětský. A dost-začala jsem dostávat nějaký infuze s antibiotiky.