Romana doporučila zapojit člověka do rozhodování o tom, jakou podporu potřebuje.
Textová verze
Ono je to strašně těžko, protože když je člověk nemocný, tak každý potřebuje jinou formu podpory. Někdo třeba vyžaduje, aby ho všichni litovali: „Jejda, ty jsi chudáček, tak nic nedělej, tady odpočívej.“ Někteří zase potřebují: „Tak na to kašli a jdeme ven, a jedeme na výlet, pojď s námi na párty, do hospody, do čajovny…“ Rodinný příslušník svého příbuzného, který onemocní, zná nejlíp, takže to přizpůsobit. Třeba já nemám ráda, když mě někdo lituje. Takže já si myslím, že není úplně dobrá cesta mu říkat: „Ty jsi chudáček“. Když mně není dobře, tak si půjdu lehnout, když je mně dobře, tak můžu fungovat. Určitě se třeba nabídnout, že kdyby potřeboval pomoc, tak jsme tu pro něj. Podpořit ho v jeho aktivitách, v jeho plánech, nesnažit se toho člověka ještě víc v tom máchat. Dát nějaký návrh, ale nechat toho člověka, který je nemocný, aby přišel on s různými možnostmi. Ať už s trávením volného času, nebo třeba i různými formami léčby. Netlačit ho někam, kam by ani on nechtěl jít. Být hlavně ta podpora, nebýt ten, který řekne: „A ty chudáčku,“ ale: „Ty jsi borec, ty to zvládneš.“
Další zkušenosti:
Romana doporučila zapojit člověka do rozhodování o tom, jakou podporu potřebuje.
Pavel L. doporučil nevyptávat se a respektovat, když o nemoci člověk nechce mluvit.
Michal vzkazoval mít s člověkem trpělivost a vyjádřit mu podporu.
Lenka Mariana doporučila nebagatelizovat nemoc a pomoci s běžnými věcmi.
Alena poradila pochopit nemoc a nebagatelizovat.
Monika doporučila podporovat, ale nelitovat.
Martina doporučila vypovídat se, ale nehroutit se z toho a umět se společně i zasmát.
