Kristýně léky nezabíraly, obrátila se proto na léčitele.
Já si myslím, že jsem nikdy úplně nebyla ten zastánce nějakého hromadného braní léků nebo tady toho, že jsem to vždycky vnímala spíš jako chemii, člověk neví, co v tom je. Přece jenom ono i u téhle medicíny taky nevím, z čeho ty kousky byly vytažené, co to bylo, ale to je tak prostě u těch léků taky, nevidím do toho, co je uvnitř, kdo to vyráběl, jak to vyráběl a co to se mnou udělá. A tím, jak jsem tehdy po té diagnóze začala si i ty informace víc studovat a dívat se, tak jsem prostě nabyla toho dojmu, že to je nemoc, která je dost řekněme různorodá, že u spousty lidí se to projevuje jinak, mají jiné zdravotní problémy a že teda v tom případě opravdu je asi lepší nějakou léčbu, která je přímo na to, že jsem si říkala, že přece, když nás bude těch pacientů vedle sebe stát 10,jak ti, co vymýšlejí ty léky, jak oni ví, že všem nám zabere ten Asacol, že všem zabere ten jeden lék, který na to, možná těch léků bylo víc, to nevím, to jsme tehdy moc neřešili, nasadili mi prostě Asacol, já jsem si ho zapamatovala, věděla jsem prostě, kolik stojí, kde si ho mám koupit a tak dál, ale měla jsem, začala ve mně růst ta nedůvěra vůči těm lékům a z velké části to bylo kvůli tomu, co se dělo na ten podzim, že opravdu jsme jich vyzkoušeli spoustu a nezabralo nic ani trochu. A ta varianta toho léčitele, já jsem tehdy se chytala každého stébla, mně, nevymyslela jsem žádnou svoji jinou variantu nebo jiné řešení, které bych zkusila, jinou cestu, kterou bych se tehdy vydala. A ten léčitel mi přišlo jako, jako dobré řešení nebo proč to nezkusit, protože tehdy opravdu jsem si říkala, že už jsem se začala chytat všeho, co přišlo, a nenapadlo mě, co jiného ještě nebo jaký jiný odborník, jiný gastroenterolog nebo jiné pracoviště nebo do zahraničí s tím, to zas tak jako úplně tak strašně špatně jsem na tom nebyla, vím, že občas se to děje, ale to se týká jiných nemocí, že jsou státy, které prostě jsou lépe vybavené, ale to se možná týká nějakých spíš operací, ale ten léčitel, kór když byl v místě bydliště, a tím, že sama moje rodina s ním měla zkušenost a i z okolí jsem o něm hodně, hodně toho slyšela, tak mi to přišlo jako logické řešení.