Kristýna si psala deník.
Já jsem tehdy se s tím vypořádávala sama v sobě, já jsem si psala deník, vlastně už i předtím i potom, takže v tom období najednou to dostalo i ten rozměr, že mi to pomáhalo to nějak překonat, takže já jsem si tak jako sama sobě byla takovým psychologem. Našla jsem si prostě způsob, jak to ze sebe vyplivat ten hnus a tu bolest a tu špínu, aby mě to nezničilo, takže vlastně ve finále, když člověk toho psychologa nemá, musí najít vždycky nějakou skulinku, kterou jako uteče z toho problému, ale asi by to mělo být k dispozici obecně tady pro ty pacienty, kór když jsou opravdu v nějakých jako těžkých stavech nebo když jsou to mladí lidi, kterým to opravdu jako může zdánlivě v tu chvíli zničit život, tak řekla bych, že to je něco, co by bylo hrozně fajn.