Táňa žije ve velkém městě, má dva sourozence. První příznaky epilepsie se u ní objevily v 9 letech. Po nasazení nové léčby, která zabrala po půl roce, je nyní bez záchvatů. Táňa navštěvuje střední školu. Svůj volný čas tráví s rodinou nebo s přítelem, jezdí na výlety.
První příznaky epilepsie se u Táni objevily v 9 letech při přechodu ze zimy do tepla nebo naopak, kdy jí při tom přejel pocit mrazu po zádech. Trvalo to cca 5 vteřin, nedokázala ale tehdy úplně přesně popsat, co jde. V té době tyto „nevinné pocity“, jak je nazývá, neřešila. Postupně se to ale začalo zhoršovat. Praktická lékařka jí předepsala hořčík, ten ovšem nepomohl. Ve 12 letech zašla s maminkou k neurologovi. Když jí bylo 15 let, přidaly se k tomu náhlé pády – pomalu padala vlastní váhou dozadu. Během záchvatu měla Táňa zavřené oči, a když se na ni okolí snažilo mluvit, nemohla reagovat a nevěděla, co se s jejím tělem děje. Záchvat většinou trval 30 až 60 vteřin. Někdy se během záchvatu schoulila do klubíčka. Dvakrát si poranila hlavu, měla i lehký otřes mozku. Poté jí lékaři v nemocnici nasadili nové léky a po půl roce této léčby neprodělala Táňa žádný záchvat. Bere čtyři druhy léků, ráno a večer, a postupně se jejich dávky snižují. Konkrétní příčinu epilepsie se u Táni nepodařilo zjistit.
Na záchvatech jí vadí nejvíce to, že přijdou v nevhodnou dobu, zrovna ve chvíli, kdy se nachází na místě s koncentrací většího množství lidí. Během záchvatu jsou pro ni nepříjemné pohledy ostatních, kteří nevědí, co se s ní děje. Táňa nerada vzpomíná na přístup jednoho učitele matematiky na základní škole, kdy během zkoušení dostala epileptický záchvat přímo před tabulí. Učitel ji však nechal ležet na zemi a vyvolal jinou žákyni, aby přišla příklad dopočítat za ni.
Kvůli tomu, že se Táně epilepsie postupně zhoršila, musela přestat cvičit s mažoretkami. Nyní nemá příliš volného času, protože se intenzivně připravuje na maturitu. Svůj volný čas nejraději tráví se svou rodinou, se svým přítelem a jezdí na výlety.