Zpět na Děti a školana téma

Táňa se nejhůř cítila při záchvatech ve škole.

Táňa

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  9 let

Textová verze


T: Co ti na tom vadí nejvíce, na těch záchvatech?

P: Že vždycky přijdou v nevhodnou dobu. Jako třeba když je hodně lidí. A já to nemám ráda, když to musím mít, když tam je hodně lidí. Pak takové nějaké vysvětlování, co to máš, proč to máš, co to je, a takové věci. Třeba ve škole jsem to hodně mívala. To jsem neměla ráda. Hodně v těch třeba 16 letech jsem to měla ve škole často. A to se taky hodně děcka dívala a často jsem jezdila ze školy hned domů. Nebo domů, prostě někam, kde je klid. Protože jsem neměla ráda, když děcka se po tom hned dívala. Bylo to takové hodně nepříjemné v té chvíli ve škole.

T: To myslíš, po tom záchvatu, když nastal?

P: Ano. Proto to bylo takové hodně těžké, že jsem fakt padala, třeba jsem spadla na lavici nebo takhle. A bolelo mě to v tu chvíli na těle.

T: A věděli to tví spolužáci, že máš epilepsii?

P: Ano. Já jsem to nějak neřekla vyloženě „Děcka, mám epilepsii“ nebo takhle. Ale myslím, že to všichni ví, že už za ty tři roky jim to došlo nebo si to řekli. A jednou se mi to stalo přímo při zkoušení, takže jsem byla jako jediná před tabulí, to všichni viděli. Vlastně jsem byla zkoušená v matematice učitelem a prostě se mně neudělalo asi dobře nebo jsem byla právě vystresovaná a spadla jsem přímo před tabulí. A on… Já právě slyším, co se tam říká. A tak jsem ho slyšela. On říkal: „Tak pojďte to dopočítat, slečno.“ Jako že vyvolal jinou. A ona mě musela překročit a dopočítat ten příklad za mě. A mě tam nechal ležet, až mi to prostě skončí, já se seberu a půjdu si sednout. Takže takhle to bylo hodně. Já jsem se mu tam skácela, jako nějaký epileptický záchvat, a on: „Ježiš, ta tady spadla, no, tak pojď to dopočítat někdo jiný.“ Takže ve škole s tím mám takové zkušenosti, jsem z toho taková celkem v rozpacích. Jako nepříjemné.

Další zkušenosti:

Terka si stěžovala na výpadky paměti a potíže s jemnou motorikou.

Daniela plakala, když se v nemocnici dozvěděla, že dostala špatné známky na vysvědčení.

Pro Markétku byl přestup do jiné třídy nepříjemný

Ovečkase ve speciální třídě cítila dobře.

Johana měla dosud dobré zkušenosti s reakcemi okolí na to, že má epilepsii. Přesto však tuto informaci nesdílí.

Táňa se nejhůř cítila při záchvatech ve škole.

Mončini spolužáci vzali její onemocnění jako hotovou věc.

Na Matyáše učitelé dávali pozor, ale ze žádné školní akce ho nevyloučili.

Lukáš měl pocit, že ho učitelé kvůli jeho nemoci šikanují.

Daniela měla kvůli prodělané operaci úlevy v tělesné výchově.

Ondřej nesměl při praxi pracovat s většími stroji.