Martinovi vrtalo hlavou, proč má jeho dcera „takové ty záseky“.
P: Mně to přišlo takové nějaké… Já nevím, řádově v půl roce, možná ve tři čtvrtě roce, občas se zakoukala a jako zůstala zaseklá chviličku. A až pak se to diagnostikovalo více méně najednou, pak už bylo podezřelé, že občas nemohla vstát nebo zůstala ležet a takové. Potom se to řešilo už s lékařem, oficiálně to bylo diagnostikováno zhruba asi ve dvou a půl letech, tak nějak přibližně. Ale to prvotní podezření… Nebo respektive spíš mi vrtalo hlavou, proč má takové ty záseky. Lidově se tomu říká, že kouká do blba. Tohle to tam probíhalo…
T: Klidně můžete pokračovat ještě dál.
P: Pak to bylo diagnostikované. Potom už se vědělo, co a a jak. Stávalo se třeba, že nemohla vstát a ještě si říkala „Vstaň“, a nešlo jí to. Takovéhle víceméně věci tady probíhaly. A pak jsme byli na neurologii a už se to řešilo po té stránce medicíny. Takže asi více méně tak nějak.