Michal měl v dětství epilepsii, na záchvat svého syna reagoval mechanicky, bez emocí.
Michal
- Věk dítěte v době rozhovoru: 10 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 7 let
- Věk rodiče v době rozhovoru: 40 let
Textová verze
T: Když probíhal ten první záchvat a vy jste si všiml, že se se synem něco děje, tak jak jste to celé prožíval?
P: Bez emocí. Mechanicky. Tím, že jsem to poznal, věděl jsem, co se děje, protože jsem to sám zažil a z vyprávění mých rodičů vím, jak to řešili oni, tak jsem nějakým způsobem mechanicky to řešil taky. Že bych se z toho hroutil, to ne, nebyl čas v tu chvíli to nějak… A až ve chvíli, kdy se probral, tak jsem volal ženě, ale nepamatuju si, že bych se z toho nějak zhroutil nebo takhle. Samozřejmě asi tam byla nějaká doba, protože jsme tehdy ještě nevěděli, jestli to nemá nějaký onkologický podtext, takhle jak to bývá u těch dětí, což se nepotvrdilo. Nemůžu říct, že bych z toho měl nějaké trauma, které bych si pamatoval. Příjemné to nebylo. Ale chtěl jsem to říct takhle, že vy jste se ptala, jak jsem tohle prožíval, tak spíš bych opravdu řekl, že bez emocí, že jsem fungoval v módu to, co jsem si myslel, že je potřeba udělat.
Další zkušenosti:
Michaela si u své dcery nejdříve všimla silných bolestí hlavy a únavy.
Marek si u svého syna všiml zvláštního pomrkávání, to bylo postupně intenzivnější a častější.
Martinovi vrtalo hlavou, proč má jeho dcera „takové ty záseky“.
Sabině začalo být podezřelé, když se k synovým potížím přidalo mrkání. Začala ho nahrávat, aby mohla příznaky konzultovat.
Jarkův syn dostal po koupání náhle záchvat.
Irenina dcera přestala reagovat, volali záchrannou službu.
Michal se zpětně dozvěděl, že první pomoc, kterou svému synovi poskytnul, měla vypadat jinak.
Lenka byla vyděšená, svého syna vzala do náručí a běžela pro pomoc.
Pro Lucii 3 byl první záchvat šok. Ty další snáší klidněji, protože už ví, co dělat.
Michal měl v dětství epilepsii, na záchvat svého syna reagoval mechanicky, bez emocí.
