Luciina dcera měla zprvu hlad a jídlo jí nechutnalo
P: Ze začátku to pro nás samozřejmě bylo takové nepříjemné jíst před ní, když ona nemohla a třeba měla hlad. Tak jsme se museli najíst někde bokem, aby to neviděla. Nebo jsme počkali, až měla jídlo taky, aby to pro ni nebylo nepříjemné. Protože jednu dobu opravdu pociťovala hlad, byla taková nervózní a už chtěla jíst. Bylo evidentní, že jí to jídlo nestačí. To jsou opravdu maličkaté porce, ale jsou hodně bohaté právě na ten tuk. Takže jednu chvíli opravdu pociťovala hlad a bylo to takové složité, v současné době zase spíš to jídlo odmítá. Ona to má jak na houpačce, chvilku pociťuje nějaké nechutenství, možná až že jídlo absolutně nechce, odmítá ho, je problém do ní to jídlo dostat, ale člověk do ní musí dostat tu celou dávku. Takže potom to bylo třeba pod nějakým tlakem, museli jsme to do ní narvat vyloženě. Jindy zase, jak říkám, měla hlad. Takže zase to bylo nepříjemné v tom, že jsme nechtěli jíst před ní, abychom ji nějak netrápili. Ale dcera si na to hodně zvykla a je hrozně šikovná v tom, že ona to tak chápe, že s námi nejí naše jídlo. Ví to, že ho nemůže, nevezme si ho sama, čeká na to svoje jídlo. Takže už teď bez problémů se i před ní najíme a nedělá to žádné problémy.