Terka chtěla být samostatnější.
Terka
- Věk dítěte v době rozhovoru: 19 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 2 roky
Textová verze
T: Jak se cítíš po záchvatu, když proběhne?
P: V tu chvíli kolikrát ani nereaguju. V tu chvíli mi je zle, nejsem schopná se ani postavit. Když to po nějaké době vyprchá, tak mně kolikrát začne i migréna, kdy začnu hystericky brečet. A stejně nejsem pomalu schopná ještě vstát, takže mi někdo s tím musí pomoct, aby mi podal nějaký prášek, který mě ztlumí, a dokud neusnu, je to pro mě peklo.
T: Kdo ti poskytuje první pomoc? A jakou?
P: Většinou to okolí, co je se mnou, a většinou rektální diazepam.
T: A jaké to pro tebe je?
P: Neříkám, že je to zrovna dvakrát příjemné, ale zase na druhou stranu, já nejsem schopná v tu chvíli si poskytnout první pomoc. Takže v tu chvíli jsem závislá na okolí.
Další zkušenosti:
Táňa by si přála mít řidičský průkaz.
Honza alkohol nevyhledává.
Lukáš se bál říct svým kamarádům, proč je do klubu nedoprovodí.
Ovečka na sobě ve volném čase pracuje. Chce uzdravit nohu, která ji po operaci neposlouchá jako dřív.
Honza se rád účastní náročných závodů.
Terku nejvíce baví aktivity, které jí lékařka nedoporučila.
Johanka musela na nějakou dobu přestat s tancováním, zálibu našla v hudbě.
Matyášsi tábor pro děti s epilepsií oblíbil.
Terka se o táboru pro děti s epilepsií dozvěděla od své neuroložky, nakonec však dala přednost běžnému táboru, chtěla mezi zdravé děti.
Johanka cestuje často, některé z cest však musela kvůli epilepsii vynechat.
ProMatyáše byl zvýšený dohled rodičů omezující.
Terka chtěla být samostatnější.
