Pro Matyáše byl zvýšený dohled rodičů omezující.
P: Omezení, tak to bylo hodně. Hlavně ono to bylo docela omezující. Právě ne vždycky měl kdo dohlížet, takže jsem nemohl někam jít třeba. Nebo takovéhle právě – nechci říct – prkotiny, ale jo. A co se týče omezení, možná ještě ze začátku, ještě před tou epilepsií, tak jsem se učil lyžovat, a pak, co byla ta epilepsie, tak už šlo o to, jestli mám dál v tom pokračovat, nebo ne, ale pokračoval jsem v tom dál. A jinak nějaké extra omezení… Jako jediné, co bylo trošku omezující, tak že vždycky bylo potřeba, aby mě někdo kontroloval, aby jsem pak se nahlásil, že žiju.