Kačka

• Věk v době rozhovoru: 39 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 39 let

Kačka si sama nahmatala bulku. Nejdříve navštívila svého obvodního lékaře, kde dostala doporučenku na mamograf. Vyšetření bylo doplněné o ultrazvuk. O několik dnů později následovala biopsie. Výsledky potvrdily diagnózu karcinom prsu. Léčba začala operací – odoperováním nádoru a odebráním lymfatické uzliny. Pokračovala chemoterapií, hormonální léčbou a ozařováním. V současnosti má naplánováno ještě 6 ozařování a 2–5 let hormonální léčby (Zoladex). Kačka je na nemocenské a dostává finanční podporu od nadace.

Více o Kačce

Kačka si sama našla před Vánoci bulku a cítila, že něco není v pořádku. Mezi svátky navštívila obvodní lékařku, která jí dala žádanku na mamograf. Po Novém roce Kačka prošla vyšetřením na mamografu, ze kterého byla poslána na ultrazvuk. Tam jí bylo sděleno, že nález je pozitivní a je potřeba vyšetření doplnit o biopsii, která proběhla o několik dní později. Na konci ledna jí byly telefonicky sděleny výsledky a diagnóza karcinom prsu. Od té doby je Kačka v péči onkologa.

První v léčebném plánu byla operace, která proběhla úspěšně, byl jí odstraněn nádor i lymfatická uzlina. Následovala chemoterapie, kterou neměla původně plánovanou, ale po histologii se ukázalo, že ji bude potřebovat. Celkově podstoupila Kačka 6 dávek chemoterapie po 3 týdnech. První chemoterapie byla aplikovaná v nemocnici, pak docházela pouze ambulantně. Následovalo ozařování, které se skládalo celkem z 33 návštěv, teď ji ještě 6 dávek čeká. Zároveň s tím podstupuje hormonální léčbu (Zoladex), což znamená jednou měsíčně injekce vedoucí k zastavení funkce vaječníků. Hormonální léčbu má plánovanou na 2–5 let.

Kačka je vděčná za milý přístup všech, kteří o ni pečovali. Vždy měla dostatek informací a mohla se kdykoliv na cokoliv zeptat. S výsledky vyšetření se Kačka svěřila svým rodičům, kamarádkám, kolegyním a dceři. Nevěděla si rady, jak diagnózu oznámit svému synovi. Nakonec po příjemně stráveném dni situaci probrali, v dětech má velkou oporu. Současně se Kačka spojila s ženami, které prošly podobnou zkušeností. Sama se domnívá, že je důležité se svěřovat a hledat podporu v okolí.

V současné době je Kačka na nemocenské, aby situace byla finančně zvládnutelná, dostává podporu od nadace Dobrý anděl. Ve svém životě nepociťuje zásadní změnu, pouze se cítí více unavená. Kačka podporuje své tělo různými bylinkami, vitamíny a po ozařování používá krémy, oleje a sádlo na péči o kůži.

Celou dobu si Kačka udržela optimistický přístup. Všechny zákroky a léčbu vnímala jako nutnost vedoucí k tomu, aby se jí zdraví opět vrátilo. Zdraví považuje za to nejdůležitější v životě. Našla si cestu, jak o sebe více pečovat a žít co nejvíce v přítomnosti. Domnívá se, že je třeba se méně stresovat a rozčilovat nad maličkostmi.

Audio a video

Kačka šla nejdříve na zakreslení, pak každý den dojížděla na ozařování. Nejhorší pro ni bylo si lehnout na studené lehátko.
Člověk nejdřív jde na simulátor, kde zakreslí místo, který potřebují ozařovat, takže jste počmáraní, máte takové pěkné nové tetování, a dojíždí se každý den na ozářky. Celý proces, i s převlečením, trvá maximálně 10 minut, není to nic strašného, akorát lehnout si na tu studenou podložku na ozařovně, to není úplně dobré, protože tam člověk musí být do půli těla svlečený. To je asi to nejhorší, co mně tam vadí. Že si musím lehnout na to studené a dát ruce za hlavu, protože se ozařuje stále v jedné poloze.

Kačka hovoří o své zkušenosti s nástupem umělého přechodu po hormonálních injekcích.
Je to injekce do břicha jednou měsíčně, myslím, že to je taková kapsle, která se tam asi měsíc rozpouští a způsobuje zastavení funkce vaječníků. Navíc už po předposlední chemoterapii jsem menstruaci nedostala. Co vám běželo hlavou, když vám řekli, že dostanete hormonální léčbu, že vás převedou do přechodu v poměrně mladém věku? Problesklo mi hlavou jenom, že to dělají asi proto, abych byla zdravá. Že to dělají pro moje zdraví. Takže jsem se tomu vůbec nebránila. A tím, že už mám 2 děti, ten přechod by mě stejně za chvíli čekal. Zvážila jsem spíš ty výhody, proto jsem se tomu vůbec nebránila. Tohle byla pro mě úplná maličkost. Pozorujete nějaké vedlejší nebo nežádoucí účinky té hormonální léčby? Zatím ne. Kromě návalů, ale to se dá všechno přežít. Člověk by se v tu chvíli sice nejradši svlíkl z kůže, protože to je nesnesitelné horko, ale dá se to přežít. A pak teda ta nespavost v noci, ale možná je to tím, že si klimbnu přes den. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale rozhodně asi nějaké změny probíhají, ale zatím je nepozoruju.

Kačka vše dětem sdělila během společného filmového večera.
Přemýšlela jsem, to prvotní úplně bylo, jak to řeknu dětem, protože prostě co by si beze mě počaly. Dceři jsem to řekla hned, protože ta je velká. Myslím si, že ona odešla do svého pokoje, kde asi teda pustila nějakou slzu, ale za chvíli tady na mě vykoukla a říká: „Mami, to bude dobré, koukala jsem na internet, ty máš to a to, to bude dobré.“ Ale u syna jsem přemýšlela asi týden, jak mu to říct, a řešila jsem, jestli mu to říct, nebo tajit. Říkám si: „Chemoterapie mít nebudu, tak plešatá nebudu, to zazdím prostě.“ Ale přišla jsem na to, že nemá smysl dětem lhát, že by to stejně poznaly, takže jsem taky šla s pravdou ven, a ten to nesl hodně špatně. Mně bylo líto, jak on je z toho špatný, než spíš jako nějaká moje sebelítost. Udělali jsme si takový hezký večer s oběma, filmový večer, spoustu dobrot, to je nejlepší, leželi jsme tady u nás v posteli, a tak jsme si o tom povyprávěli, že mám nádor – tak nádor, rakovina. „Ty umřeš?“ „Ne, neumřu, já ne.“ No, a tak jsem mu to vysvětlila, že nemám tak ošklivý nádor, abych umírala, a že to všechno společně zvládneme, že mi bude muset pomáhat, a že když budeme spolu, tak všechno bude v pohodě.

Kačka ostatním ženám vzkazuje, aby v tom nebyly samy.
Co byste ráda vzkázala lidem, kterým právě byl diagnostikován karcinom prsu nebo rakovina? Aby v tom nebyli sami. Že je vždycky asi dobré najít si někoho, kdo si tím buď prošel, nebo si tím prochází, nebo minimálně o tom něco ví, nebo měl někoho ve svém okolí, a rozhodně v tom nebýt sami. Taková je moje zkušenost. Znám taky teda člověka, který se nesvěří jen tak nikomu a spoustu lidí to o něm neví, ale já si myslím, že to není ta správná cesta úplně, s tím bojovat sám. Můžeme se snažit, ale vždycky pomůže, když to aspoň někdo bude vědět, rozhodně bych doporučila obrátit se na jakoukoliv alianci žen s rakovinou prsu nebo na Bellisky, na internetu, na (sociální síti) prostě všude, myslím si, že se dá hodně nakontaktovat. Tak to je asi tak jakoby jediné, nebýt v tom sám, pomáhá o tom mluvit. Pomáhá se svěřit a dělat něco společně, mít nějaký společný zájem, vidět, že na to opravdu ten člověk není sám.