Monika B.

• Věk v době rozhovoru: 38 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 35 let

Monice B. bylo 35 let, když si sama našla bulku v prsu. Rozhodla se navštívit lékaře, který ji poslal na mamograf. Po vyšetření jí byla sdělena diagnóza. Léčba se skládala z chemoterapie, ablace prsu a ozařování, které Monika B. pro špatný psychický stav odmítla dokončit. Dlouhodobě pak užívala Tamoxifen. Tři roky po první operaci si začala všímat divných pocitů v místě jizvy po odstranění prsu. Na preventivní kontrole a mamografu jí byla zjištěna recidiva onemocnění s metastázemi. Podstoupila silnou chemoterapii, která byla účinná, ale měla negativní dopad na plíce. Nyní se plánuje další léčba metastází v kostech a možná i plastická operace.

Více o Monice B.

První, čeho si Monika B. všimla, byly problémy s kojením její malé dcerky. Když přestala kojit, prs se zmenšil a ona si v něm náhodou nahmatala bulku. Po několika dnech vyhledala odbornou pomoc a podstoupila vyšetření na mamografu, které potvrdilo diagnózu karcinom prsu.

Monice B. byla nastavena léčba obsahující chemoterapii (4 dávky po 3 týdnech a 12 dávek po týdnu), po které se nádor zmenšil. Následovaly operace a ozařování. Monika B. však podstoupila jen 3–4 ozařování a zbylou radioterapii odmítla absolvovat navzdory doporučení lékařů a rodiny. Léčba pro ni byla psychicky náročná. Po fyzické stránce se necítila tak špatně, ale nechtěla již v radioterapii pokračovat. Následovala léčba Tamoxifenem. Další 3 roky pak chodila každý čtvrtrok na kontroly. Jednou za půlrok podstupovala gynekologické prohlídky.

Po 3 letech od první diagnózy dostala kašel, což bylo obvodním lékařem vyhodnoceno jako astma. V místě jizvy si objevila bouli a cítila tam bolest. Její gynekolog ji poslal opětovně na mamograf, který odhalil recidivu s metastázemi v kostech a plicích. Podstoupila velmi intenzivní chemoterapii (16 dávek) a pravidelně chodila na CT kontroly, které potvrdily pozitivní výsledky chemoterapie. Více dávek neabsolvovala, chemoterapie přinesla vedlejší účinky poškozující játra a plíce.

Monika B. měla s léčbou spojených řadu nežádoucích účinků – vypadání vlasů, řas a nehtů, pálení očí, bolest, únavu, plnění plic vodou. Dlouhodobé následky léčby jsou únava, omezená pohyblivost operované ruce.

Druhá léčba měla větší dopady na její fyzické zdraví, nicméně ji zase lépe zvládla psychicky, což dává za příčinu hlavně změně sociálního okolí a postoje k životu. Při druhé léčbě rovněž byla víc aktivní a hledala si informace a možné alternativy. Zkoušela doplňkové/alternativní formy léčby (léčitelé, změna stravy) jako doplněk k chemoterapii.

Monika B. byla po dobu léčby na rodičovské dovolené a k tomu si žádala o invalidní důchod, který jí byl v době léčby přiznán v plném rozsahu. Následně dostala invalidní důchod 1.stupně a brigádně si přivydělávala.

Během druhé léčby ukončila vztah s přítelem a otcem jejích dvou dětí, jelikož jí nebyl oporou, kterou potřebovala. Zpětně to hodnotí velmi kladně. Nicméně má obavy z toho, jak by ji s jejím novým tělem přijal potenciální nový partner.

Ženám, které onemocněly, Monika B. vzkazuje, aby nemoc nepodceňovaly, aby bojovaly a poslouchaly doporučení lékařů. Neměly by se trápit nesmyslnostmi a měly by myslet pozitivně.

Audio a video

Monika B. si všimla, že dcera odmítala mléko při kojení.
Začalo to vlastně tak, že jsem kojila mou půlroční holčičku, ale ona mi odmítala mléko. Přestala jsem proto kojit a zmenšila se mi prsa. A takhle ležím jednou v posteli a jen tak mě napadlo si hmátnout na prsa, normálně jsem to nedělala – je fakt, že jsem si je vůbec nekontrolovala –, no, a našla jsem tam velkou bouli.

Monika B. měla v prsu zánět, zánětlivá tekutina nakonec sama odtekla.
Vzali mi prso plus ještě lymfatické uzliny, takže mám vlastně jizvu tady a jizvu ještě v podpaží. Byla jsem tam týden, protože jsem do toho dostala infekci a měla jsem obrovskou bouli, obrovský zánět. Potom i přesto všechno jsem poprosila doktory, jestli by mě nemohli pustit domů. Ten zánět otekl potom jenom kvůli tomu, že se mi vytvořila díra od hadiček. Jak jsem měla ty hadičky, tak vlastně díky tomu ten zánět otekl a pak se mi vlastně ještě udělala boule tady pod tím, ale všechno jako v pořádku. Oni mi vlastně řekli, že operace znamená hodinku na sále a pak 3 dny a jdu domů. A mně se tam udělal právě zánět, takže mi vytáhli ty hadičky dřív, než asi měli. A potom už se mi tady udělala taková strašně velká boule, byla hrozně horká a byl v tom zánět. Oteklo mi to až doma, jak jsem měla od hadičky tu dírku, tak mi to oteklo. Jinak do té doby prostě nevím, co by se s tím stalo, nebo jako kudy by to šlo. A to samo? Jako odteklo? Doma? No, já jsem se vzbudila ráno a bylo to. Jaké to bylo? Hrozné, protože jsem viděla to pyžamo. Ale je fakt, že potom už to bylo jenom dobré, že to pomohlo asi. Nevím jinak, jak by se to řešilo, protože i když mi to odsávali injekcí, tak se to nějak nezlepšovalo a dostávala jsem na to nějaké obklady. Šla jste k doktorovi, když vám to odteklo? Jsem si to musela zavazovat. A bylo všechno v pořádku. To teda musel být šok, to jste se ráno takhle probudila? Ano. A už to tam bylo? A už to bylo, celé triko jsem měla jakoby růžové. To musel být šok. No, nevěděla jsem vůbec, co se děje. Říkám: „Co to je?“ A můj přítel mi povídá: „Jé, tak aspoň takhle je to. Aspoň takhle je dobře, no.“ Já jsem pak hodně spala, hodně jsem proležela, prospala.

Monika B. živila během nemoci celou rodinu. Její partner přestal pracovat.
Přítel v té době ještě. Vlastně ono to všechno s ním začalo během té léčby, protože on asi taky měl možná už dost, taky to trošičku nezvládal, nepočítal s tím, že se bude muset jednou starat takhle hodně o děti, zvlášť o takhle malou holku, když předtím nemusel vůbec nic. Přestal pracovat, to byla další věc, vlastně jsem ho živila ze své mateřské a ze svého důchodu. Živila jsem celou domácnost a on se nesnažil něco pro to udělat víc. Tím to všechno u nás začalo, komplet. Ta finanční stránka, tam to je hodně cítit, tam to je hodně znát. Zvlášť když vám ještě přestane partner pracovat. Já jsem mu říkala, že jediné, co po něm potřebuju, je, aby zůstal v práci, aby pracoval, že děti, to nějak zvládneme. Teď potřebuju, aby on to trošku zase pojal úplně jinak. Ale on přestal úplně. Takže tam jsem to potom vše zvládala jen tak tak.

Monika B. se rozešla s partnerem, ale zjistila, že má kolem sebe skvělé lidi.
Já si myslím, že jsem udělala hrozně rázný konec se vším, co mě likvidovalo celou dobu. Sice mám dvě děti krásný, to je úžasné úplně, ty mi dávají sílu, ale zůstala jsem u našich, jakoby bez ničeho, a díky tomu jsem změnila i pohled na život a partnera jsem vlastně vyřadila, což si myslím, že jsem udělala úplně nejlíp. Co se změnilo v tom pohledu na život? Neřešíte nesmysly a hlavně se snažíte si tím projít. Samozřejmě vám to v té hlavě šrotuje, ale snažíte se, aby co nejrychleji to šlo pryč, děláte pro to všechno, nenecháte se tím ovlivnit. Nebo prostě musíte jít dál. Myslím si, že jsem i hodně silnější. A vlastně ono se říká, to jsem taky četla, že máte vyřadit ty lidi kolem sebe, udělat si v tomhle pořádek. Já jsem zjistila, že mám kolem sebe skvělé lidi. Když jsem odstranila jednoho člověka, tak sem zjistila, že mi hrozně pomáhají. Já teda moc nikam nechodím zatím, protože jako se ještě necítím, ale stačí mi, že mi napíšou, že se ozvou, že mi pošlou něco, že si se mnou o tom aspoň píšou, povídají. Fakt mi to hodně pomáhá, tohle mi dodává sílu. A nemůžu zapomenout rodiče a děti, tam to je hodně, tam si hodně povídáme všichni.

Monice B. klesl příjem a během nemoci se zadlužila.
Jak to šlo zvládat, ta nemoc? No, ta finanční stránka, tam to je hodně cítit, tam to je hodně znát. Zvlášť když vám ještě přestane partner pracovat. Já jsem mu říkala, že jediné, co po něm potřebuju, je, aby prostě zůstal v práci, aby pracoval. Ty děti, to nějak zvládneme. A teď potřebuju, aby trošku on to pojal úplně jinak. Ale on přestal úplně. Takže potom jsem vše zvládala jen tak tak. A dostat se pak z tohohle ven, k tomu už jsem se nedostala. Musím tak říct, že jsem se v tom motala vlastně celou dobu, ještě potom, když jsem byla zdravá. Snažila jsem se chodit do práce a všechno, tak jsem se z toho nějak jako nevymotala. Máte nějaké dluhy? Měla jsem, už to mám všechno v pořádku, mám to zaplacené. To jsem se právě snažila co nejrychleji dát do kupy. Zbytečné dluhy, úplně zbytečné. Ale nebyly velké, to bylo pár tisícovek. Ale byly prostě. A musím říct, to je holt tady po té finanční stránce hodně těžké se dostat zpátky, když nemáte tu práci, tu svoji jistou. Sháněla jsem spoustu prací a ono, když máte ještě děti – malá nechodila vůbec do školky –, tak tam jsem se z toho dostávala hodně těžko.

Monika B. zkoušela alternativní léčbu jako podpůrnou léčbu. Chtěla pomoc s ulevením od bolestí.
Dělala jste ještě nějaká další léčebná rozhodnutí? Zkoušela jsem alternativní léčbu, ale tu jsem zkoušela jenom jako podpůrnou. Aby se mi trošičku srovnala psychika, aby prostě jsem si odpočinula a abych vyzkoušela, o čem to je. Co jste zkoušela? Pana léčitele a paní léčitelku, oba jako výborní. Já jsem tam šla s tím, že neočekávám, že mě budou léčit, ale že mi spíš budou pomáhat, abych překonala ten čas léčby. A myslím si, že to bylo velice příjemné, a pan léčitel, ten si myslím, že mi v začátcích, v těch největších bolestech a nejhorších stavech, pomohl hodně.