Pavla

• Věk v době rozhovoru: 36 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 35 let

Pavle bylo 35 let, když jí byl diagnostikován karcinom prsu. Nejprve pociťovala bolesti v oblasti prsu a paže, posléze i škubání v paži. Pavlu zachvátily obavy, jelikož měla z předešlých genetických testů pozitivní výsledky na výskyt genu BRCA1. Při vyšetření ale nebyl učiněn žádný nález. Nicméně její zdravotní stav se zhoršoval, nakonec si v prsu nahmatala bulku. Ta byla později zkoumána mamografem, ultrazvukem a došlo i na histologii bulky. Vyšetření potvrdila pozitivní nález a zahájila se léčba. Pavle provedli oboustrannou mastektomii s následnou chemoterapií ve 4 dávkách. Nyní je v remisi, chodí na pravidelné 3měsíční kontroly. Čeká ji lázeňský rekonvalescenční pobyt, odebrání vaječníků a rekonstrukce prsu.

Více o Pavle

Pavlino onemocnění je genetického původu. Testování na gen BRCA1 bylo Pavle provedeno ve 24 letech, jelikož rakovinu prsu měla i její starší sestra (onemocněla ve 32 letech), matka (onemocněla ve 48 letech a zemřela) a babička, která na tuto nemoc zemřela. Od roku 2002 je její zdravotní stav sledován ve specializovaném centru. Právě kvůli této predispozici měla Pavla podstoupit oboustrannou mastektomii s následnou rekonstrukcí v červnu 2017, tento zákrok byl naplánován ještě před diagnostikováním karcinomu. Léčbou rakoviny se tento zákrok uspíšil, následovala chemoterapie.

Vedle genetických předpokladů Pavla přičítá vznik rakoviny intenzivnímu stresu v době onemocnění. Navíc se před propuknutím rakoviny 3 roky léčila s panickými atakami na psychiatrii, kde je sledována dodnes, ty se sice naučila zvládat i díky dýchacím technikám, nicméně pro ni byly stresující a zpětně se objevovaly při jejích hospitalizacích během léčby karcinomu.

Pavla ve 35 letech nejprve začala pociťovat bolesti a pocit tlaku v oblasti paže a prsu. Vyšetřením jí nebylo, krom běžných cyst, nic zjištěno. Participantce byla doporučena fyzioterapie, kterou absolvovala. Nicméně si po nějakém čase v prsu nahmatala pohyblivou bulku. Gynekolog ji považoval za běžnou cystu. Bulka však nadále rostla. Při mamografickém vyšetření na pravidelné kontrole, které podstupuje kvůli zjištěné genetické predispozici, na bulku Pavla upozornila zdravotnický personál. Mamograf bulku nerozeznal, odeslali Pavlu na ultrazvuk ještě tentýž den, výsledky prokázaly 2 nálezy a následně byla provedena histologie.

Po potvrzení diagnózy ihned začala léčba. Jako první šla Pavla na oboustrannou mastektomii. Chemoterapie absolvovala ve 4 dávkách. Po první ambulantně podané dávce měla Pavla komplikace v podobě silné intoxikace organismu, proto se dávky oddálily na odstup 3 týdnů a byly podávány s krátkou hospitalizací. Až po prvních komplikacích (tj. za 2 měsíce) odešla z práce na nemocenskou, do té doby stále pracovala. Postupně jí vypadaly vlasy, ale ne řasy a obočí. Odmítala nosit epitézy či paruky, používala jen šátky a klobouky. Nejhůř snášela své vizuální změny. Nicméně se těšila z péče o své dvě malé děti. Momentálně ještě pobírá nemocenskou a plánuje žádat o invalidní důchod. Jelikož její nemoc rodinu finančně zasáhla, dostalo se jim pomoci od organizace Dobrý anděl.

V současné době chodí 4krát ročně na kontrolu a navíc jednou za rok na rentgen či mamograf. Kontrol se obává, nicméně si uvědomuje důvod a důležitost prevence. Dále ji čeká odstranění vaječníků. Má rovněž podstoupit rekonstrukci prsou.

Pavla popisuje, že měla štěstí na lékaře a brzké termíny zákroků. Oceňuje také svou praktickou lékařku, která ji brala přednostně, a jelikož se setkala s podobným onemocněním ve vlastní rodině, měla velké pochopení. Za svou hlavní oporu však považuje vlastní sestru, jež si touto nemocí rovněž prošla. Byla jí rádcem a poskytla jí spoustu podstatných informací.

Ženám, které onemocněly, by Pavla chtěla vzkázat, aby si udržely naději, braly věci tak, jak jsou, a hledaly pozitivní příběhy, které by jim dodávaly víru a optimismus. Nicméně, hlavně apeluje na prevenci, pravidelné kontroly a odhodlanost nenechat se odbýt, pokud vás něco bolí. Vřele doporučuje vyžádat si druhý názor, který jí osobně velmi pomohl.

Audio a video

Pavla cítila bolest, která jí vystřelovala do paže.
Mě to pořád v tom místě bolelo, vystřelovala mi do paže bolest. A všude jsem chodila a všem to oznamovala. Na gynekologii, u obvodního lékaře, všichni mi na to říkali: „To nic není, to je psychického rázu, máte skřípnutý nerv.“ Chodila jsem proto ještě na fyzioterapii, kde jsme to pěkně mačkali. A tak to šlo dál, doktorům jsem samozřejmě důvěřovala, nicméně v únoru jsem si nahmatala bulku.

Pavla hned začala plánovat, jak rakovinu zničí.
Musím vám říct, že jsem to tak nějak hned věděla, ženská to asi vycítí. Napůl jsem s tím byla už smířená a hned jsem začala plánovat, jak to zničíme, jak to převálcujeme, že tomu nedáme šanci. Měla jsem velkou oporu ve své sestře, která byla nemocná skoro ve stejném věku já – ona je o 10 let starší, o 11 let –, tak jsem měla výhodu v tom, že jsem byla informovaná. A hned jsem otevřela diář a říkám: „Fajn, tak co budeme dělat?“ Hned jsme začali s paní doktorkou plánovat, žádné slzičky nebyly.

Pavla dostala od lékařky doporučení, pak se musela rozhodnout sama.
Šla jsem si pro výsledky a tam už mně paní doktorka řekla, že to je zhoubný nádor. Nicméně, jela jsem tam pak ve středu a řekla mi, jaké jsou možnosti. Sdělila mi tu diagnózu a řekla: „No, buď odstraníme jenom nádor, nebo obě prsa, nebo se budete nejdřív léčit.“ Žádné doporučení vám ten lékař vlastně nedá, musíte se rozhodnout sami. Ona mi řekla, jaké jsou možnosti, poslala mě domů a já jsem jí za 2 dny měla volat, jak jsem se rozhodla. I když jsem úplný laik.

Pavla si až po onemocnění začala uvědomovat, čím prošla, špatně se jí spí a má noční můry.
Nespavost, mám noční můry, špatně se mi spí. Zdá se mně o minulosti, Myslím si, že to je důsledek toho, že při té hlavní fázi se prostě jako zapřete a nic nevnímáte, jdete chema, 14 dní další chema, 3 týdny to prostě zvládnu. Ale potom, jak se to uvolní trošku, tak si myslím, že to podvědomí začne opravdu pracovat, začne vyplavovat to, co jste tam schovávala po tu dobu. To mě fakt teďka trápí. Ale tak, člověk prostě nějak věci prožívá a musí věřit, že to prostě odezní začas..

Pavlin intimní život skončil, nechtěla se před mužem ukázat.
Odpovím, co budu moct. Samozřejmě intimní život skončil, neměla jsem na to vůbec náladu, vůbec jsem neměla chuť nějak intimně žít, připadala jsem si jako ořezané kuře a nechtěla jsem se před chlapem vůbec ukázat. Myslím si, že mu to nevadí, ale mně to prostě vadí. Říkám, prsa k ženě patří, je to výraz té ženské. A i když vám je odstraní proto, aby vás zachránili, na druhou stránku je to taky tak, jak se ta ženská cítí. A když vám vezmou takovou důležitou věc, to je, jako kdyby mně uřízli obě ruce, když to tak přeženu. Prostě nejste to vy. Stydíte se.