Petra

• Věk v době rozhovoru: 37 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 34 let

Petře byla diagnostikována rakovina prsu v dubnu roku 2014, kdy byla v šestém měsíci těhotenství. Sama si objevila bulku zespodu prsu. Na doporučení jejího gynekologa, kam ihned po objevení bulky zašla, jí byla provedena biopsie, která potvrdila pozitivní nález. Již během těhotenství dostala 3 dávky chemoterapie, poté proběhl přirozený porod a následně obdržela dalších 5 dávek chemoterapie. Chemoterapie se jevila jako úspěšná. Nádor se zmenšil a operace, ke které došlo v prosinci 2014, sloužila pouze k vyjmutí samotného nádoru a lymfatických uzlin. Poté chodila na pravidelné ozařování (celkově 33 dávek) a domnívala se, že je vyléčená. O tři měsíce později, v červnu 2015, šla na PET-CT, kde jí bylo oznámeno, že má zasažená játra a plíce metastázemi. Bylo zjištěno, že je BRCA pozitivní (matka i babička zemřely na rakovinu). Nyní je v klinické studii, a to už 2 roky. Během léčby se rozešla s otcem své dcery, ztratila, ale i objevila mnoho přátel. Aktuálně je v invalidním důchodu a stýká se s pacientkami s podobnými zkušenostmi v rámci projektu Bellis Young and Cancer.

Více o Petře

V dubnu roku 2014 si Petra nahmatala bulku na prsu. V dané době byla v šestém měsíci těhotenství, a proto se domnívala, že bulka zřejmě souvisí právě s jejím těhotenstvím. Přesto se rozhodla navštívit gynekologa, který ji odeslal na mamograf (vzhledem k těhotenství byl použit ultrazvuk). Tam byla Petře provedena biopsie. Za tři dny přišly výsledky a dozvěděla se, že se jedná o karcinom prsu. Postupně si uvědomovala, že únava, kterou na sobě už nějaký čas pozorovala, nebyla způsobena její leností, ale zřejmě se jednalo o příznak nastupujícího onemocnění.

Petře byla doporučena chemoterapie. Přestože se bála, že jí vypadají vlasy a hlavně že léčba nějak ublíží miminku, absolvovala ji. Lékaři ji ujistili, že nenarozenému dítěti nic nehrozí, a na první chemoterapii tak Petra nastoupila hned 3 dny po zjištění diagnózy. Absolvovala 3 chemoterapie, poté přirozeným způsobem porodila holčičku a následně dostala dalších 5 chemoterapií. Tato léčba se zdála účinná, nádor se zmenšil. V prosinci podstoupila operaci, při které byl odstraněn nádor a také lymfatické uzliny. Vzhledem k malé velikosti nádoru byla z nemocnice velice brzy propuštěna domů. Poté Petra prošla 33 cykly ozařování, které trvaly přibližně do dubna 2015. Po posledním cyklu byla Petřina léčba jejím onkologem ukončena. V tu dobu se Petra domnívala, že je vyléčená.

Zvládání péče o novorozenou holčičku bylo pro Petru v době léčby náročné. Ačkoli nepociťovala takovou ztrátu energie jako jiné pacientky, únava na ni doléhala. Navíc jí natékala pravá ruka, což hodnotila negativně zejména z důvodu, že je „kovaný pravák“. V době, kdy byla v nemocnici, hlídal dítě její přítel nebo nevlastní maminka. Když se vrátila, snažila se starat o domácnost, ale cítila, že potřebuje, aby se někdo staral také o ni. Její přítel tuto skutečnost příliš neakceptoval. Nesoulad ve vzájemných potřebách vedl k jejich brzkému rozchodu. Petra si koupila vlastní byt, kam se s dcerou nastěhovala.

V červenci 2015 byla Petra na kontrole pomocí PET-CT, na kterou šla dle jejích slov pouze „pro klid duše“. Tam bylo ovšem zjištěno, že má zasažená játra i plíce metastázemi. Zprávu Petra nesla velice těžce. Upadla do těžké deprese. Nemohla vstát z postele, nezajímalo ji, co se kolem ní děje, a nestarala se ani o vlastní dceru. Obvodní lékař jí předepsal uklidňující léky a antidepresiva. Ta přestala po roce užívat, jelikož si připadala emočně oploštělá. Nyní je rok a půl bez nich. Následoval náročný rok a půl, během kterého jezdila každý týden na chemoterapie. Vypadaly jí vlasy a přibrala okolo 30 kilo. Vzhledem k tomu, že v dané době se otevírala klinická studie podmíněná BRCA-pozitivitou, byly jí provedeny testy, které ukázaly, že se jedná o její případ. Petřin onkolog ji studii nabídl a ona souhlasila. Kombinovala tedy oba typy léčby – chemoterapii i klinickou studii. O žádné jiné alternativní léčbě nikdy neuvažovala, protože 100% věří svým ošetřujícím lékařům.

Ostatní pacientky by chtěla podpořit v tom, ať se nebojí ptát a zjišťovat si informace od svého lékaře nebo od jiných lékařů.

Audio a video

Když Petra zjistila, že má metastáze, upadla do deprese.
Ty metastáze, když se to vrátilo, tak to bylo fatální pro mě. Samotná ta informace pro mě byla horší. To druhý bylo horší. V čem to bylo horší? Při tom, když ti řekli, že máš ty metastáze. (Hm) A co se teda dělo, když to bylo horší? No, to jsem upadla do těžké deprese, kdy jsem se ani nemohla zvednout z postele. Bylo mi jedno, co se děje kolem, jestli dítě brečí nebo co dělá. Prostě úplná fyzická paralýza. A tak mě odvezli k doktorovi, narvali do mě Lexaurin a poslali domů. Dali mi antidepresiva, začala jsem je brát, ale po roce jsem je vysadila, protože mi přišlo, že nemám žádné pocity. Něčeho jako radost, smutek jsem nebyla schopná, nic mě nedojalo, nic mě nerozbrečelo a nic mě ani nerozesmálo.

Petra dostala první dávky chemoterapie v těhotenství.
Já jsem to zjistila, když jsem byla na konci šestého měsíce těhotná, v dubnu roku 2014. Ráno jsem ležela na posteli a poškrábala jsem se zespoda na prsu, a měla sem tam bulku. Říkala jsem si, jo dobrý, tak může to být něco s těhotenstvím spojené, ale přesto sem šla v pondělí ke gynekologovi, který s tím neměl zkušenost, tak mě hned poslal – ten samý den – na mamograf. A doktorka na mamografu mi udělala hned ten den biopsii, protože se jí to nezdálo. Výsledky měly být za 3 dny, někdy ve čtvrtek. Volali ve čtvrtek, že se mám dostavit, a oznámili mi, že mám pozitivní nález, že mám karcinom prsu, a hned mi domluvili schůzku s onkologem, kam jsem byla odeslaná po víkendu. A za tři dny potom už jsem dostala první chemoterapii, v těhotenství. Samozřejmě jsem se bála, aby to miminku neublížilo, ale dneska už je ta léčba tak daleko, že těhotenství proběhlo úplně v pořádku. Během těhotenství jsem dostala tři chemoterapie, a pak proběhl normální přirozený porod a deset dní po porodu jsem nastoupila na další cyklus chemoterapie a dostala jsem jich ještě pět.

Petra měla strach, že onemocní a nebude moci vychovat svoje děti.
Takže je to podle mě psychosomatika trochu. Já Jsem se třeba podvědomě celý život – hlavně potom, co mi umřela maminka – bála, že budu mít rakovinu a nevychovám svoje děti. A dostala jsem to v těhotenství. Mně přijde, že si to člověk možná trošku přivolá sám.

Petra onemocněním získala kamarády a naučila se žít tady a teď.
Co ti to onemocnění dalo? Dalo mi třicet kilo, mimo jiné. Kamarády, opravdové kamarády. A že je nejdůležitější fakt takové to „tady a teď“. To prožívat všechno. Jako, co bude zítra? Přejede mě auto? To mě může s rakovinou i bez ní. Že člověk by si měl fakt víc ten den užívat, nebo ten okamžik celkově. Že se u toho snažím takové to: „Jo, tak třeba si za dva roky koupíme nové auto.“ Ne. Buď si ho kup teď, anebo o něm nemluv prostě. Nebo nové boty nebo pojedeme na výlet nebo skočím padákem. Ne. Buď chci skočit, tak skočím teď (nebo až bude počasí), ale nemá cenu jakoby plánovat, co budu dělat, až budu v důchodu. Protože já nemusím být ani v důchodu a nemusí mi být nikdy ani 50. Nechci a nikdy jsem nechtěla na konci života říkat: „Co jsem měla udělat?“ Já ve svém životě jsem nikdy ničeho moc nelitovala. A o to víc si tohle uvědomuju teď, že prostě jako tady si tenhle život prožiju. V dalším si to možná nebudu pamatovat. Jestli nějaký další bude. Ale žij tady a teď.

Petra se i po ukončení léčby cítí unavená.
Jsem jako hrozně unavená. Ta únava, ono se to nezdá, ale teď jsem si myslela, že jsem třeba jenom líná. A jsem se bavila s jinými pacientkami, které jsou vyléčené, prodělaly ten karcinom prsu a jsou třeba čtyři, pět let po léčbě, a jsou furt unavené. Fakt to tělo dostane zabrat. A poprvé si myslím, že jsem to až tolik nepociťovala, že i ty ozářky – ty holky teda si stěžujou na únavu –, tak to ještě relativně šlo, ale po té druhý léčbě, kdy fakt člověk dostal strašné dávky kortikoidů a všeho a je to každý týden, prostě hodně těch koktejlů – jak mi říkáme –, tak ta únava je veliká. Musím říct, že já jsem teda spavý člověk, takový chrápací typ, ale jsem unavená. Já mám malý byt. Dřív jsme měli barák a já za jeden den byla schopná uklidit celý barák včetně oken. Dneska ten malý byt mám na tři dny. Bez oken. Takže ta únava. A jak jsem se bavila s těmi bývalými pacientkami, tak ta únava se projevuje až třeba i za pár let.

Petře zahájili lékaři léčbu během těhotenství.
Já jsem to zjistila, když jsem byla na konci šestého měsíce těhotná, v dubnu roku 2014. Prostě ráno jsem ležela na posteli, poškrábala jsem se zespoda na prsu a měla jsem tam bulku. Takže jsem si myslela: jo dobré, to může být něco s tím těhotenství spojené. Ale i přesto jsem šla v pondělí ke gynekologovi, který teda ač nevěděl, neměl s tím zkušenost, tak mě hned poslal – ten samý den – na mamograf. A tam doktorka mi udělala hned ten den, že se jí to nezdálo, biopsii. S tím, že by měly být někdy ve čtvrtek – za tři dny – výsledky. A volali opravdu ve čtvrtek, že se mám dostavit, a oznámili mi teda, že mám pozitivní nález, že mám karcinom prsu, a hned mi domluvili schůzku s onkologem, kam jsem byla hned odeslaná po víkendu. A za 3 dny už jsem dostala první chemoterapii. V těhotenství. Samozřejmě jsem se bála, že když jsem těhotná, aby to miminku neublížilo a tohle. Ale dneska už je ta léčba tak daleko, že těhotenství proběhlo úplně v pořádku. Já jsem během těhotenství dostala 3 chemoterapie a pak proběhl normální přirozený porod a 10 dní po porodu jsem nastoupila na další cyklus chemoterapie a dostala jsem jich ještě 5.