Petra A.

Petra A.

Petra A.

• Věk v době rozhovoru: 40 let
• Věk v době obdržení diagnózy: 32 let

 

Petra A. je maminka dvou dětí ve věku 16 a 19 let. Karcinom prsu jí diagnostikovali v 32 letech. Během jednoho preventivního vyšetření jí byl v prsu objeven nehmatný útvar. Po vyšetření magnetickou rezonancí a biopsií byla potvrzena diagnóza karcinom prsu. Nejprve šla na operaci, po několika dnech na reoperaci, kde jí odebrali uzliny. Následovaly chemoterapie a ozařování. Petře A. lékaři zjistili genetickou zátěž BRCA1, kvůli které si nechala odstranit prsa s následnou rekonstrukcí. Lékaři jí doporučili odstranění vaječníků, které plánuje podstoupit. V současnosti jezdí na kontrolu každého půl roku.

 

Více o Petře A.

Jednoho dne Petra A. ležela ve vaně a prováděla si samovyšetření prsou. Na levém prsu našla zduřenou uzlinu, a proto ráno šla pro jistotu na ultrazvuk. Ukázalo se, že byla způsobena hormonálními změnami. Vzhledem k výskytu rakoviny v rodinné anamnéze se lékař s Petrou A. domluvil, že bude pro jistotu každý rok chodit na preventivní vyšetření. Při jedné prohlídce, v jejích 32 letech, se během ultrazvuku zjistilo, že má v prsu nějaký útvar a musí jít na magnetickou rezonanci a biopsii. Do týdne po biopsii byly známy výsledky, které potvrdily karcinom prsu. Petra A. ani její manžel tomu nechtěli uvěřit.

Během první operace jí lékaři odebrali útvar a sentinelovou uzlinu. Petra A. vzpomíná, že se necítila po narkóze dobře, ale to ji nepřekvapovalo, protože narkózy nesnášela dobře už dříve. Když však po operaci přijela kvůli vytahování stehů, lékař jí oznámil, že je potřeba vyoperovat všechny uzliny. To podstoupila po 10 dnech od první operace. Následovala chemoterapie, na kterou docházela každé 3 týdny. Po první chemoterapii byla unavená, občas zvracela. Vzhledem k tomu, že měla nejsilnější možnou léčbu, se začaly objevovat také střevní potíže a všechno ji bolelo. Vzpomíná si, že při jídle cítila, jako by měla v puse pískoviště. Léčba pokračovala ozařováním, kam docházela každý den.

V období mezi operací a začátkem chemoterapie se snažila žít běžný život, aby děti nezaznamenaly velké změny. Tehdy jim také vysvětlila, co se bude v následující době odehrávat. V průběhu ozařování se cítila lépe, zvládala jezdit na procedury sama, a dokonce i vyzvedávat děti ze školy. Ke konci ozařování jí opět začaly růst vlasy, obočí a řasy a vrátila se jí i chuť. Půl roku po ozařování hodně spala, příležitostně chodila na krátké procházky a odpoledne zase spala. Během tohoto období nabrala síly a postupně se chtěla vrátit k aktivitám, které dělala dřív, jako je jízda na kole a lyžování.

V průběhu léčby často přemýšlela o svém životě a o tom, proč se to stalo zrovna jí. To, že onemocněla, má podle Petry A. určitý důvod. Proto se rozhodla začít jinak a přehodnotit svůj život. Uvědomila si, že dosud byla tady pro všechny na 200 %, ale nemyslela na sebe. Onemocnění jí dalo možnost žít od začátku a úplně jinak, naučila se užívat si každý den a být za něj vděčná. Vždy chtěla začít cvičit jógu a teď k tomu měla vhodnou příležitost. Také pokračovala s delšími procházkami a běháním. V průběhu léčby jí byla obrovskou oporou rodina.

Lidem s karcinomem prsu vzkazuje, aby bojovali a začali se mít rádi a dělali všechno pro to, aby léčba pomohla. Věří, že když budou lidé myslet pozitivně a budou tak také k věcem přistupovat, tak vše dobře dopadne.

Audio a video