Iveta

• Věk v době rozhovoru: 50 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 47 let

Iveta je Slovenka, žije se svým manželem, má dvě dospělé děti. Její maminka na rakovinu prsu zemřela v 39 letech. Ona sama chodila již od mládí na preventivní prohlídky. První výskyt rakoviny měla v roce 2003, ten se ale s dalším vyšetřením nepotvrdil. V roce 2014 již ale ano, na základě nálezu z mamografu a magnetické rezonance, a jí byla odebrána část prsu. Tyto první dvě zkušenosti s nemocí prodělala na Slovensku, kde popisuje dlouhé čekací doby na ošetření. Při dalším výskytu onemocnění v roce 2016 se rozhodla pro léčbu v České republice. Po vyšetření mamografem, ultrazvukem a biopsií byl potvrzen nález a zahájena léčba chemoterapií. Poté přišlo chirurgické odstranění obou prsou s následnou rekonstrukcí. Poslední na řadě bylo ozařování, které trvalo 5 týdnů. Léčbu si jako občanka ze Slovenska hradila sama a později zažádala slovenskou pojišťovnu o navrácení peněz. V současné době užívá Tamoxifen a chodí na pravidelné kontroly.

Více o Ivetě

Iveta má onkologické onemocnění i v rodinné anamnéze – její matka na tuto nemoc zemřela v 39 letech. Proto byla také Iveta již od mládí odborně sledována a procházela preventivními prohlídkami.

Sama se poprvé s diagnózou setkala v roce 2003, kdy jí lékaři při preventivní prohlídce našli v prsu nezhoubný útvar. Podruhé v roce 2014, kdy měla pozitivní výsledky z mamografu, které pak byly doplněny ultrazvukem a magnetickou rezonancí. Při zasedání mammární komise, na kterém ale nebyla přítomna, se lékaři rozhodli pro odnětí části prsu. V histologickém nálezu se neobjevil žádný pozitivní nález a další léčba nebyla nutná. Operace pro ni znamenala velký zásah, se kterým se dlouho vyrovnávala. Po roce se opět vrátila do práce, při vysokém tempu.

V roce 2016 jí během preventivní prohlídky lékaři našli pozitivní nález. Při objednávání na další vyšetření jí dávali dlouhou čekací dobu, sama se proto rozhodla zažádat o druhý názor v České republice, kde se pak i léčila. Byla překvapená, že všechna vyšetření absolvovala během několika dní, podstoupila tu jak ultrazvuk, tak biopsii. Její výsledky byly vyhodnocovány mammární komisí, tentokrát za její přítomnosti.

Léčba byla zahájena chemoterapií, která trvala 7 měsíců. Pak proběhla operace, při které si nechala odstranit obě prsa s následnou rekonstrukcí. Po zahojení operačních ran docházela 5 týdnů na radioterapii. Po ukončení léčby strávila měsíc v lázních. V současné době bere Tamoxifen a chodí na pravidelné kontroly.

Iveta si léčbu v České republice musela hradit sama. Byla to pro ni velká finanční zátěž. Později žádala slovenskou zdravotní pojišťovnu o proplacení léčebných zákroků. Finanční ztráty nelituje, byla spokojená s kvalitou péče, profesionalitou a přístupem zdravotního personálu.

V době léčby začala na sobě pracovat a přehodnocovat své hodnoty. To nejtěžší, co musela udělat, bylo odbourání strachu a přijetí smrti. Teď strach necítí a říká, že to jí dává nový pocit svobody. Důsledkem toho bylo, že lidi, kteří ji vyčerpávali a kteří měli jiné hodnoty než ona teď, z jejího života odešli, a jiní přišli. Ztratila hodně známých, ale poznala řadu nových, a našla i sebe samu. Říká, že všechny odpovědi, které hledala, našla ve svém nitru.

V procesu léčby řešila i oblast své ženskosti a prohlašuje, že ženskost nekončí tím, když přijdete o prsa. Ženu podle ní dělá ženou něco jiného než vzhled.

Tvrdí, že společnost by se měla víc věnovat mladým a jejich vnímání sebe, svého těla, toho, co jim jejich tělo chce říct. Je podle ní důležité, aby ženy měly k sobě samým respekt, aby si uvědomily, že mají právo a nárok na různé věci, aby o sebe a svou pohodu pečovaly.

Audio a video

Název ukázky: Iveta si myslí, že nejdůležitější je odbourat strach. Sama si strach představuje jako odcházejícího chodce.
Úplne čo ja by som určite poradila, a viem, že to je veľmi ťažké, pretože som tým prešla, tak prvé je odbúrať strach. To je najťažšie, čo môže byť, ale pokiaľ ten strach tam existuje, všetko skreslene vnímate. Všetko. To znamená, prešla som tým, viem, aké to je, a viem, aké je to úžasné, keď ten strach tam už nie je. Keď zistíte, že ten strach je nejaký… Ja som si ho vždy predstavovala ako, v telke beží taká super reklama s tým… Taký kašan. Hej? Tak ja som si ten strach predstavovala. Postupne ako pracujete na sebe, tak sa pretvára. Momentálne, keď mám strach, tak si predstavím chodca, ktorý odchádza. To už je úplne jedno, kto si ako čo predstaví. Ale viem, že mechanicky, keď prichádza ten strach, hneď ho odstavím ako chodca, ktorý odišiel. A naučíte ten mozog, tak jak sa naučil za tie naše roky sa báť všetkého. Lebo rádio, telka, toto, toto, proste ten strach je úplne ten prvý stupienok, pretože keď máte strach, nevojdete ani dovnútra, neviete reagovať, neviete sa chrániť pred takými sestričkami, čo vám pravý prsník tlačia, nič. Čiže ten strach to je, a to už každý si musí nájsť tú cestu jak.

Iveta ztratila mnoho známých, ale našla jiné známé a také sama sebe.
Je to, ako keď sa prevrátite na kožu. Čiže stratila som veľa známych. Veľa známych prestalo pre mňa byť ľuďmi, s ktorými viem komunikovať. Našla som iných ľudí a našla som sama seba. To je tá úplná zmena všetkého. Som omnoho vnímavejšia a nie je to tak ako, že chcete zabudnúť na tú chorobu, ale tak s ňou žijete. To je ten rozdiel. Hej? A nepovažujem sa ani za vyliečenú, ale nemám z toho nejakú traumu. Čiže v podstate momentálne žijem len. Nie, že len, nie to nie je len. Momentálne žijem teraz. Čiže to je v podstate to, že nemám strach, nemám strach ani zo smrti. A tam, keď prelomíte strach zo smrti, tam už tá kvalita života je úplne iná.

Iveta si řekla, že ženskost není jen o prsou, důležitá je vnitřní krása.
Tak ono k tej ženskosti – ja by som to tak povedala, že ten mamin strach z tej straty ženskosti vlastne prešiel do mňa, keď som bola v tom štádiu, že naozaj som tie 3 mesiace mala veľké problémy s tými expandermi a tam hrozilo, že teda nič z toho nebude, že budem bez pŕs. Opäť tak isto to fungovalo ako to prijatie smrti, že v jeden deň som prijala to, že tá ženskosť nekončí tým, že nebudem mať tie prsia. Áno podarilo sa to nakoniec, ale proste bol ten deň, keď som to prijala a keď som vlastne tak vnútorne si povedala, že proste je to tak, ale tá žena vo vás ostáva. A to by som povedala, že ja osobne, neviem ako ostatné, ja osobne som pochopila, že ženskosť nie je v tých prsiach, že ženskosť je v tom nájdení toho partnerského, to, aby tá žena dávala to, čo ženy majú dávať. My zo socíku sme úplne pomýlené. A ešte my, čo sme samostatne podnikali, a my, čo sme mali samé deti. Čiže my sme úplne kdesi vedľa, takže snažím sa dostať na staré kolená do toho štádia, že si užívam to manželstvo. Vydala som sa pred dvoma rokmi, nikdy som sa nechcela vydávať. A pochopila som, že tá ženskosť vedie úplne inde. Nie je to o výstrihu, nie je to o dokonalej postave, ide to úplne, zase musím povedať, znútra. Čiže zmierila som sa, hovorím, nie preto, že som dala tú smrť pred tie prsníky, ale preto, že som pochopila, že to nie je to, čo robí ženu ženú. Že žena je vlastne to, čo znútra jej ide. Už to, že či to ostatní vedia navnímať, to je druhá vec, ale si myslím, že pokiaľ žena má to vyžarovanie, tak to každý navníma dookola. To máte ako u tých škaredých žien, čo sú škaredé jak papuče, a všetci ich chcú. To je presne o tom vyžarovaní, nie o tom, že či máte, nemáte. A je to zasa len strach. Lebo je to forma strachu: nebudem mať, čo so mnou bude. A dnes už sú fakt také podmienky, že môžte na tie rekonštrukcie ísť.

Nemoc Ivetě vytřídila přátele. Zůstali ti, se kterými může být sama sebou.
Vzťahy to veľmi zmenilo, pretože ono ruka v ruke s tým uvedomením smrti prichádza aj taký pocit, že chcem byť slobodná. A slobodná znamená aj slobodne sa vyjadrovať. Čo nemusí byť príjemné pre tých ostatných, vôbec to nemusí byť pochopené, čiže keď nechcem žiť v klamstve a nechcem sa pretvarovať, automaticky som musela vyselektovať ľudí. Čiže prvá selekcia bola to že odišli ľudia, ktorí ma vyčerpávali, druhá selekcia boli ľudia, ktorí proste majú iné hodnoty ako ja mám teraz. Netvrdím, že zlé, ale proste som inde. A potom tretia selekcia je asi to, že nemám už ten odstup od ľudí, keď chcem tak idem do nejakej komunity nazrieť. Nie som súčasťou žiadnej komunity, ale nemám s tým problém, takže zmenilo mi to všetky vzťahy, všetky.