Lenka B.

• Věk v době rozhovoru: 41 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 38 let

Lence B. bylo 38 let, když jí lékaři po preventivním ultrazvukovém vyšetření diagnostikovali karcinom prsu. Vyšetření bylo doplněno biopsií. Léčba se skládala z ambulantních 6 dávek chemoterapie, ablace obou prsů, odejmutí 2 lymfatických uzlin a sentinelové uzliny v podpaží. V současné době stále podstupuje hormonální léčbu, nejméně 5 let bude užívat Tamoxifen a Zoladex. Nyní chodí 2krát ročně na kontroly a podstupuje plastickou operaci prsů.

Více o Lence B.

Lenka B. již 3 roky chodila na preventivní prohlídky, které si sama hradila, jelikož se v její rodině vyskytovala rakovina (matka, teta, švagrová, sestřenice, bratranec). Během jedné preventivní prohlídky lékaři na ultrazvuku objevili bulku. Po následné biopsii byl potvrzen zhoubný nádor.

Před zahájením léčby podstoupila další vyšetření (scintigrafii kostí, doplňkovou mamografii, rentgen plic a srdce). Lenka B. si mohla zvolit druh chemoterapie (zhuštěných 6 dávek, nebo 15 dávek), vybrala si intenzivnější, ambulantní léčbu. Čtrnáct dní po poslední dávce chemoterapie následovala operace (ablace prsu). Kvůli možným budoucím komplikacím si však po vlastním uvážení nechala odstranit oba prsy. Po ablaci, odebrání dvou uzlin a sentinelové uzliny podstoupila plastickou operaci, která byla provázena komplikacemi (špatné prokrvení tkáně), následky a rekonstrukci prsu řeší ještě dnes. Nyní podstupuje hormonální léčbu, po dobu 5 let bude užívat Zoladex (1krát měsíčně injekce) a Tamoxifen (2krát denně tableta).

Lenka B. počítá mezi vedlejší účinky chemoterapie stažení žilních stěn, zvracení, brnění nohou, otoky, nechutenství, únavu, problém s pamětí. Jako dlouhodobé následky uvádí lymfedém, otoky, únavu, nespavost, problémy se zrakem a stažení žilních stěn.

Během léčby se Lence B. velmi osvědčila spolupráce s pacientskými organizacemi, které jí poskytly podporu, informace o nemoci a umožnily rekonvalescenci (možnosti fyzioterapie a tejpování pro práci s jizvami).

Rodinu Lenka B. informovala okamžitě a ta jí poskytla potřebnou podporu. Lenka B. využila pomoc onkopsycholožky, ke které docházela rok. Chtěla od ní pomoci se změnou životního stylu, který po léčbě začala praktikovat (plavání, běh).

Lenka B. byla rok na nemocenské, pak dostala plný invalidní důchod. V současné době se postupně zapojuje do pracovního provozu v rodinné firmě, nicméně to jde velmi pozvolna a neustálá únava jí ani větší zapojení nedovoluje.

Stejně nemocným ženám Lenka B. vzkazuje, ať postupují krok po kroku. Nedělat zbrklá rozhodnutí, ale vyhledávat si k nim potřebné informace. Také zdůrazňuje potřebu preventivních prohlídek.

Audio a video

Lenka B. pravidelně docházela na kontroly, kvůli rodinné anamnéze.
Ještě před tou diagnózou jsem chodívala na vyšetření, na preventivní kontroly k paní doktorce onkoložce. Stejnou diagnózu měla totiž i moje maminka, proto jsem se takhle hlídala, už vlastně zhruba 3 roky předtím. Chodila jsem pravidelně po půl roce, platila si ultrazvuk – neměla jsem ještě nárok na bezplatné kontroly, ale brala jsem to jako investici do zdraví. Navíc onkoložka mně prohlížela prsa i gynekolog mě pečlivěji vyšetřoval, protože jsem byla v rizikovější skupině. A při jednom takovémto kontrolním ultrazvuku přišli na to, že tam mám karcinom. Už dospěl do takového stadia, že byl docela veliký. Pro mě to bylo docela překvapení, říká se, že u mladých pacientek jsou takové nahmatatelné nebo dobře viditelné. Já jsem to ale vůbec nějak nepocítila. Při samovyšetřování jsem si ho vůbec nenahmatala. Až ultrazvuk ukázal, že teda tam něco je.

Lenka B. podstoupila další vyšetření před plánovanou léčbou.
Na začátku to byla scintigrafie kostí, zjišťující, jestli se to objevilo v kostech, rentgen plic, srdce, mamografie. Tím doplňovali ten nález, takže šlo o oboustrannou mamografii. Potom to scinti, jestli se to nedostalo náhodou do kostí, a biopsie, ta byla nejdůležitější, aby před operací věděli, s čím mají tu čest, a pak už přišla operace.

Lence B. v rámci rekonstrukce prsu přetočili lékaři zádový sval dopředu. Jizva po tomto zákroku byla bolestivá a omezující.
Asi půl roku nato mně navrhli, že aby získali ten sval odjinud, mně udělají to, že mně přetočí vlastně ten latissimus dorsi, přetočí mně široký zádový sval dopředu s tím, že se to tam bude buď doplňovat tukem, nebo se tam dá nějaký menší implantát. Na tom jsem byla v dubnu 2016 a to byl asi takový nejhorší můj zákrok. Myslím, že ten, kdo má odoperované břicho, to ještě se dá nějakým způsobem skousnout, ale ta záda, to je prostě strašné. To mě tak limitovalo do života, ta jizva. Nemůžete samozřejmě posilovat, nemůžete sportovat, jako normálně, není to prostě takový zásah do toho těla, bolí to, nemůžu si vůbec tu jizvu nějakým způsobem sama zpracovávat, takže ta záda pro mě byla asi nejvíc limitující. No, a teď jsem přešla na jinou plastiku, tam teď dávají dohromady to prso, takže jsem zrovna teď mezi sériemi operací, kdy mně to budou doplňovat.

Lenka B. si všimla ztráty paměti, kterou se snažila trénovat.
To se mění, ale to jsou takové. A hlavně teda, ještě co jsem si vzpomněla, tak samozřejmě paměť, to je takový. To v rámci léčby bylo úplně jako docela špatné, ale teď tím, že já jsem se snažila opravdu fungovat i v té práci, tak trošku si ten mozek podle mě trénuju. A tak si říkám, že to je možná i tím věkem. Nemůžu to všechno svádět jenom na tu onkologickou diagnózu. Ale špatný je zrak teda, to mně přijde taková ta různá, i po těch anesteziích. Protože já, kdybych to spočítala, tak jich mám, myslím, 10 během takové krátký doby a to jsou anestezie dlouho trvající, takže mám takové zvláštní brnění v prstech. Taková jako neuropatie. Ale tak to už je, to už je taková menší daň za to, že prostě jsme tady. Ale to je těžké. A ten zrak mě teda trápí, teď to budu řešit, protože po té anestezii poslední se to úplně zhoršilo, že uvidíme, no.

Lenka B. měla minimální invalidní důchod, proto požádali o pomoc Dobrého anděla.
Jak to šlo finančně zvládnout, ta nemoc? Špatně, vše z rezerv, jinak to ani nešlo, protože samozřejmě mám sice důchod, ale úplně minimální. Protože jsem měla plat minimální, ten důchod se podle toho vypočítával, takže tam ty finance chyběly. My se teda přihlásili i do Dobrého anděla, ten nám pomáhal chvilku, takovou tu nejhorší část toho období té chemoterapie. A tak teď už je to zase úplně jiná fáze, ale žili jsme z rezerv. Kdyby nebyly, tak nevím. Špatné. Máte nějaké finanční následky toho onemocnění? Ne, to ne, samozřejmě ubylo peněz, ale tak, co se dá dělat. Kdo vám poradil toho Dobrého anděla? Zase ve skupině, tyhle věci se tam řeší pravidelně, ať jsou to neschopenky, já nevím, vycházky. Můžete je mít prostě neomezené. To se tam řeší od začátku do konce, pořád dokolečka. Takže to bylo takové důležité.