Stáňa A.

• Věk v době rozhovoru: 42 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 30 let

Stáňa A. žije s manželem a dvěma dětmi, pracuje na poště jako úřednice. Karcinom prsu jí diagnostikovali ve 30 letech. Podstoupila operaci, pak chemoterapii (6 cyklů po 3 týdnech) a ozařování. Genetické vyšetření ukázalo, že je BRCA1 pozitivní. Později podstoupila mastektomii druhého prsu s následnou rekonstrukcí. A také preventivní odstranění vaječníků. Léčbu dokončila již před 11 lety. V současné době je v remisi a každého půl roku dochází na pravidelné kontroly.

Více o Stáně

Stáňa A. si nevšimla žádných příznaků, až když jí manžel nahmatal bulku. Šla k lékaři, kde nejdříve měli podezření, že se jedná o cystu, kterou se rozhodli sledovat. Stáňa A. si ale přála, aby ji odstranili. Dalšími vyšetřeními (ultrazvuk, mamograf a biopsie) pak byl potvrzen karcinom prsu.

Týdne po sdělení diagnózy podstoupila operaci, během které jí odstranili prs. O týden později začala ambulantně docházet na chemoterapii. Absolvovala 6 cyklů v 3týdenních intervalech. Pokračovala měsíční radioterapií. Rok po ukončení léčby obdržela výsledky genetického vyšetření, které potvrdilo, že je BRCA1 pozitivní. Asi po 5 letech se Stáňa A. rozhodla jít na rekonstrukci prsu. Před samotným zákrokem jí lékaři doporučili odstranění i druhého prsu s následnou oboustrannou rekonstrukcí. Ve 40 letech Stáňa A. také podstoupila preventivní odstranění vaječníků.

Stáňa A. nejprve nechtěla věřit, že by mohla být nemocná. Říkala si, že před pár měsíci dokojila a má malé děti, o které se musí starat. Později také vyhledala psycholožku, aby získala jiný pohled na svou nemoc.

První rok nemoci byla na nemocenské. Po roce od stanovení diagnózy se vrátila do zaměstnání. V té době stále přetrvávala velká únava. To ji hodně překvapilo, ale únava pak začala postupně ustupovat. Praktický lékař ji podpořil v zažádání o invalidní důchod, který pobírala celkem 5 let. Nejdříve jí byl schválen na 3 roky, pak prodloužen na neurčito, ale po 2 letech byla pozvána na přezkum, po kterém jí byl odebrán.

Vzpomínky na léčbu má spojené s velkou únavou. Během léčby oceňovala pomoc od kamarádek, zejména s péčí o děti. Současně velkou oporou pro ni byl manžel.

Nemoc vnímá jako zkušenost, která ji posunula dopředu a dovedla ji k tomu, že si začala uvědomovat různé hodnoty a více se o sebe zajímat. Věnuje se józe a také pravidelně běhá.

Stáňa A. vzkazuje ženám s karcinomem prsu, aby v tom nebyly samy a mluvily o nemoci s blízkými.

Audio a video

Stáňa A. nejdříve navštívila gynekologa. .
Šla jsem za gynekologem, ten mě poslal na pracoviště chirurgie – mamologie. Tam mě pan doktor vyšetřil s tím, že to bude cysta, že 7 procent žen má takovéhle cysty. Já ta slova pořád slyším: že to je dobré, že to budeme hlídat. A ve mně se něco vzbouřilo a řekla jsem: že ne, že to tam nechci, tu cystu. A on na to: tak dobrá. Vzal jehlu, s tím, že to odsajeme, píchnul, a neodsajeme. Pak už teda se to spustilo, tak mě poslal na ultrazvuk s cílenou biopsií. Tam už se jim to nelíbilo, hodně nelíbilo, takže ultrazvuk, biopsie.

Nejhorší bylo pro Stáňu A. čekání na diagnózu, nemohla ani spát. .
A jaké byly ty 3 dny čekání na diagnózu? Strašné. Ty byly asi ze všeho nejhorší. Bylo to šílené. Úplně nejhorší byla ta nejistota. Pořád si říkáte, že to bude fajn, že to bude dobré, ale co když ne. Nikdo neví, co bude, jak to bude, to bylo asi ze všeho nejhorší. Paradoxně se mi ulevilo, když mi řekli, že je to špatné. Už jsem aspoň věděla, že se bude něco dít, že mě pošlou tam, tam, tam a že se mnou bude někdo něco dělat. Co teda na tom bylo to nejhorší? Já nevím, co na tom bylo nejhorší, teď nějak mě nic nenapadá. A co jste ty 3 dny dělala, pamatujete si to? To čekání? No, nespala jsem, nespala a přemýšlela, co bude. Vůbec nešlo spát, bylo to šílené, já jsem spavec, úplný medvěd, a kdybych mohla, tak spím od rána do večera. A ty bezesné noci, ty byly kruté. Pan doktor mi pak nabízel nějaké léky na spaní, ale řekla jsem mu: „Ne, to prostě musím zvládnout bez toho.“ A zvládla jsem to.

Stáňa A. nebyla spokojená s implantátem, protože prso působilo nepřirozeně. Později ho proto nechala vyměnit za břišní tkáň. .
Jak probíhala ta rekonstrukce? Ta byla na dlouho, protože je několik verzí rekonstrukce a já jsem chtěla zvolit tu nejjednodušší. Mně přišlo v té chvíli nejjednodušší, když mi vlastně pod jizvu vloží takový expandér, na který jsem potom chodila několikrát. To už nevím, jestli každý týden do něho lili tekutinu, aby se ta kůže natáhla, bylo to neskutečně bolestivé, každý ten týden opravdu, kdy ta kůže se natahovala. Bylo to na dlouho, bylo to hodně bolestivé. Tuším, že po 3 měsících se zase operací ten expandér dal pryč, dal se tam implantát, ale nebylo to hezké, nepůsobilo to prso vůbec přirozeně. Bylo to fakt nehezké, nebylo to dobré, s tím, jak už máte 1 prso přirozeněji, má nějaký směr, a teď tady byla taková hrčka, která byla ještě nahoře. Tak potom jsem teda zvolila ještě druhou možnost, že se bralo břicho a z břicha se udělalo prso. To prso teď je hezké, jsem zjizvená hodně, ale je to pěkné, vypadá to dobře.

Dcera Stáni A. si přála být bez vlasů jako maminka. .
Já mám dodneška v paměti větu, kdy té mojí dceři bylo teda 3 a půl roku, když jsem zahajovala léčbu, a ona hrdě chodila po bytě a říká: „Až budu velká, tak taky nebudu mít vlasy jako maminka.“ Tak to jsem teda plakala, to jsem brečela, ale ona to řekla s takovou tou dětskou krásnou naivitou: „Tak taky nebudu mít vlasy.“ A pohodila tím svým chmýříčkem, co měla na hlavě. Jo, mluvíme o tom, teď už jo, když chtějí samozřejmě. A vědí o tom, ví, že to tak je. Třeba moje dcera teď zjistila, že mám implantát, předevčírem úplně náhodou, a říká: „Mamko, a kde ty jsi k tomu, prosím tě, přišla?“ Jo, tak to bylo takové. Já říkám: „Ale Haničko, ty to nevíš?“ Víte co, nikdy jsem jim, když byli menší – ty operace jsem měla před 5, před 7 lety –, nevykládala, co se tam přesně bude dít. Obecně jsme si řekli, že jdu někam, kde se bude něco řešit, tak jsem to vždycky nějak zaobalila, a teď jim říkám: „Víš, tak to jsem byla u toho plastika, protože mi něco našli na ultrazvuku a teď chtěli ještě, ať to teda vidí plastik, ať vědí, jestli mají vyměnit implantát, nebo ne.“ A ona mi říká: „Kde ty jsi vzala implantát, prosím tě, ty máš umělá prsa?“ Říkám: „No, jedno.“ „Jak to, že to nevím?“ „No, tak už to víš.“ Většinou teda říká: „Mamko, nemluv o tom, já o tom mluvit nechci.“ Vzhledem k 15 letům je to přiměřené, že jo, ale když potřebuje vědět, tak se zeptá.