Ingrid

Ingrid

Ingrid

• Věk v době rozhovoru: 59 let
• Věk v době obdržení diagnózy: 52 let

 

V roce 2010 byl Ingrid diagnostikován karcinom prsu, v té době jí bylo 52 let. Od doby, kdy si sama nahmatala bouli, do návštěvy lékaře uběhl rok, během kterého si potřebovala zařídit osobní záležitosti. Její léčba se skládala z operativního zákroku, chemoterapie a biologické léčby. V současné době je v remisi a chodí na pravidelné kontroly.

 

Více o Ingrid

Ingrid si poprvé všimla, že má bulku, když se sprchovala. Přijde jí přirozené, že žena o své tělo pečuje a zná jej, a proto hned věděla, že je něco špatně. Ve stejné době procházela náročnou životní fází, kterou chtěla mít dokončenou, proto vyhledání lékaře odsunula o rok. Po uzavření osobních záležitostí ihned vyhledala nejlepšího možného lékaře v okolí, chtěla mít jistotu, že to bude odborník. Její první vyšetření byl ultrazvuk, následoval mamograf a punkce. Vyšetření probíhala v rychlém tempu a během několika dní jí byla potvrzena diagnóza. Toto období popisuje jako velmi náročné a zlomové, začala přemýšlet o své konečnosti a smyslu života. Velkou oporou nejen v tomto období jí byl její partner.

Po určení diagnózy a naplánování léčby všechno pokračovalo velmi rychle. Jako první absolvovala operaci. V té době cítila, že nemá dostatek informací, nevěděla, jaký typ operace ji čeká. Léčba pokračovala chemoterapií, kterou zvládala dobře, hlavně díky podpoře partnera, který ji doprovázel na ošetření a pomáhal s domácností. Poslední v pořadí byla biologická léčba. Odmítla podstoupit radioterapii, kterou nepovažovala za vhodnou. Ingrid trávila čas rekonvalescence u maminky, která jí věnovala potřebnou péči.

Diagnóza karcinom prsu nebyla jedinou změnou v Ingridině životě, ve stejné době dostala výpověď v práci. První rok léčby byla na nemocenské, pak následoval invalidní důchod, který jí byl v průběhu onemocnění změněn a ona se dostala do finančních potíží. Finančně a materiálně ji podporovali přátelé, rodina a partner.

Během léčby bylo pro Ingrid důležité najít si svépomocnou skupinu, která pro ni byla oporou, cítila, že se tam může se vším svěřit a najít pochopení od lidí, kteří si procházejí stejným problémem. V péči jí chyběla určitá komplexnost přístupu, vnímá potřebu výživového poradce, který by mohl pomoci s naplánováním vhodné stravy během léčby. Také vnímá nedostatek psychologické pomoci, která by byla specializovaná jen na psychoonkologickou péči.

 

Pacientkám by chtěla vzkázat, že je čeká dlouhá cesta, po které ale nejdou sami, a nemusí se bát vyhledat pomoc nějaké pacientské organizace, která je v jejich blízkosti.

Audio a video