Michal si pochvaloval setkání s infektologem, který se mu osobně věnoval, vysvětlil mu různá fakta o borrelióze a fungování imunitního systému, a tím ho zbavil obav.
Michal
- Věk v době rozhovoru: 40 let
- Věk v době diagnostikování: 38 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Tak nejvíc mě uklidnilo setkání pak s jiným specialistou, na infekčním. Tam jsem se dostal díky své skvělé kamarádce, v Hradci, kde mi teda udělali kompletní testy, které byly všecky negativní. Tam já jsem popsal celý ten průběh a tak dále. A ten lékař si sedl a ukázal mi přesně, jak ta nemoc vypadá, jak funguje, dokonce mi namaloval i grafy těch různých látek, které se tam v tom čase tak různě – v tom grafu – promítnuly. Já už jsem zapomněl, jak se to všechno jmenuje. A něco mi o té nemoci řekl. Jak z pohledu těch lidí, kteří s ní pracují dennodenně… Vysvětlil mi trochu, jak třeba imunitní systém funguje. Takže vlastně ani žádné odborné informace jsem si nedočítal, nebo že bych si hledal odbornou literaturu, ne. Ale vlastně takováhle, z mého pohledu, sofistikovaná, velmi srozumitelná zpráva od někoho, kdo se tomu hodně věnuje. A doporučení, že tak je to samozřejmě nemoc, se kterou člověk už musí žít, ale nemá si to tak brát.
T: A z jakého důvodu ty ses k němu přesně dostal? Protože podruhé, když se ti objevila ta bolest zad, tak jsi šel rovnou do toho Přerova na infekční.
P: Ano.
T: A co se dělo potom teda? Dali ti znova antibiotika?
P: Ty jsem měl tři týdny, to zmizelo zase. Takže jsem nejenom já, ale i ti lékaři nabyli dojmu, že by to teda bylo asi ono. Ale mně to vrtalo hlavou. Protože samozřejmě nebudu nalhávat, že i na tom českém webu věnovaném borrelióze jsem si přečetl pár příběhů lidí a způsobů léčby, dlouhodobá antibiotika a tak dále. Tak jsem nabyl dojmu, že alternativní nebo druhý názor někoho, ideálně kdo se tomu ještě přímo věnuje, té borrelióze, že to není klasický jenom infekční, že to je balík problémů. To jsem malý problém… Jsem tam potkával lidi, kteří měli různé nemoci z dovolených a tropické parazity a tak dál. Pro ně to byl obrovský balík věcí. A takže měl jsem to štěstí, že jsem se dostal k někomu, kdo se té problematice věnuje přímo. A to si myslím mi pomohlo asi nejvíc.
T: Takže to bylo spíš pro takové osobní ujištění, než že by přetrvávaly nějaké další…
P: Ne, ne, žádné problémy, které by mě provázely. A na základě kterých jsem si řekl: „Ne, teď ještě musím něco řešit.“ To bylo to spíš osobní. Chtěl jsem konzultaci s někým, kdo se tomu věnuje. A samozřejmě nějaký primární strach, že se to bude vracet, to ano, ale nějaký objektivní důvod k tomu nebyl. To jsem jenom jakoby si… o tom promluvit s někým. A zároveň aby tu situaci posoudil někdo, kdo se tomu opravdu přímo věnuje. A to mi opravdu pomohlo. Ne, že by ti lékaři na tom infekčním byli špatní, to vůbec ne, ale měl jsem pocit při té druhé konzultaci, že to dává plastičtější obraz pro mě. Nebylo to vlastně medicínsky, nutné nebo lékařsky nutné, ale ono mě to tehdy hodně uklidnilo.
Další zkušenosti:
Obvodní doktorka Bedřichovi doporučila skvrnu po klíštěti sledovat a v případě jejího zvětšování si nechat předepsat antibiotika.
Katka prodělala borreliózu už v dětství, během života se jí vracely různé zdravotní obtíže. Doktorů navštívila tolik, že si to ani skoro nepamatuje.
Jiřině po diagnóze borreliózy předepsal praktický lékař postupně troje antibiotika. Problémy ale nezmizely úplně, proto zamířila na infektologii a neurologii.
Marcela dříve prodělala léčbu antibiotickými infuzemi. Po návratu příznaků už ale obdobnou léčbu nedostala, navíc se setkala s odmítnutím i u dalších specialistů.
Marcela poté, co jí standardní léčba antibiotiky pomohla, odjela do ciziny. Po nějaké době se ale příznaky vrátily a zhoršovaly. Přijela domů, aby se léčila. Po vyčerpání možností v rámci veřejného zdravotního systému zůstala už jen u soukromého lékaře.
Alena po absolvování několikáté antibiotické léčby zjistila, že se jí po dobrání léků vždy opět přitíží. Proto se rozhodla vyzkoušet alternativní medicínu.
Marek se po třech antibiotických kúrách rozhodl vyzkoušet čínskou medicínu.
Lada při hledání účinné léčby vyzkoušela i infuze vitamínu C.
Michal si pochvaloval setkání s infektologem, který se mu osobně věnoval, vysvětlil mu různá fakta o borrelióze a fungování imunitního systému, a tím ho zbavil obav.
Vojtěch pravidelně docházel na dialýzu, kde mu také diagnostikovali borreliózu. S přístupem doktorů byl spokojený, ačkoliv postrádal některé informace.
Lada se s borreliózou potýkala dlouhodobě a vyzkoušela standardní i alternativní léčbu antibiotiky a v určitém období se léčila v podstatě sama. Praktická lékařka jí v mnohém vycházela vstříc.
Michaela ani po užívání antibiotik necítila úlevu, krevní test navíc borreliózu nepotvrdil. Obíhala tedy různé další specialisty. Některé reakce lékařů pro ni byly velmi nepříjemné.
Jana během svého komplikovaného hledání úspěšné léčby několikrát navštívila i specializovanou infekční kliniku. Popsala nepříjemný zážitek během jedné z návštěv.
Pavel onemocněl borreliózou několikrát. Na základě informací z internetu i okolí pochyboval o tom, zda je nasazená antibiotická léčba dostačující.
Jaroslava po antibiotické léčbě předepsané revmatologem nevěděla, kam se obrátit.
Annu nejdřív doktorka přesvědčila, že flek na noze není borrelióza. Po zhoršování příznaků i po absolvování antibiotické léčby se obrátila na soukromého imunologa.
Peter podporoval myšlenku, aby lidé nespoléhali jen na doktory, ale byli více zodpovědní za své zdraví.
Jaroslavě po nasazení antibiotik lékařka doporučila objednání na infekčním oddělení. Tam ale byla dlouhá objednací lhůta.
