Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.
P: Já jsem vždycky říkala, když tady o tom jsem přemýšlela, že věřím v lidi. Že jak já se chovám k lidem, tak oni ke mně. A já jsem o tom byla přesvědčená – kdy prostě je to potom vyzařování. Dneska už si to až tak úplně nemyslím.
T: Co to změnilo?
P: Změnilo se to. Vyloženě říkám: z toho optimisty se stává ten, ne že negativista… Já nevidím úplně všechno možná negativně, ale nevidím to pozitivně, nevidím to šťastně, nevidím to ještě jinak. Já jsem taková úplně beze všeho. Než mít nějaké šťastné emoce, než mít nějaký, já nevím… Já bych řekla, že jsem taková plochá citově. Strašlivě moc se to změnilo. Mně spousta věcí… Vždycky říkám manželovi: „Já bych chtěla tam a tam.“ A on pak mi říká: „Tak co, chceš tam?“ A já říkám: „A vždyť já tam ani nemusím, mně je to vlastně úplně jedno.“ Mně je všechno vlastně jedno.
T: A to se teda změnilo s nemocí přímo?
P: To se změnilo.
T: Takové to celkové vyladění?
P: Jo, já třeba vím, že spoustu věcí bych ráda dělala, historicky. Takže já si to plánuju, ale mně je pak úplně jedno, jestli se to stane, nebo ne.
Tomáš N. neměl vážné psychické problémy. Znal ale případy lidí, kteří se s nimi potýkali a jejich propuknutí spojovali právě s onemocněním borreliózou.
Tomáš Ch. v souvislosti s borreliózou zažil epizody úzkosti a stavy, kdy byl bez chuti a vůle k jakékoliv aktivitě.
Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.