Milana

Věk v době rozhovoru: 44 let (Milana), 14 let (dcera)
Věk dítěte v době diagnostikování: 10 let
Sluchová ztráta dítěte: není přesná diagnóza
Kompenzační pomůcka: bez kompenzační pomůcky

U dcery Milany se v předškolním věku objevily metabolické a smyslové potíže. Kromě závažných zdravotních komplikací se postupně ukázalo, že dcera má potíže také se sluchem.

Dceřin sluch Milana řešila s pediatrem už v předškolním věku, když si všímala, že dcera nereaguje na zavolání jako ostatní děti.

Následovalo několik vyšetření, ale až v deseti letech se podařilo zjistit, že dcera má poškozený sluchový nerv. Protože se jedná o méně častou vadu, která nemůže být kompenzována sluchadly ani kochleárním implantátem, doporučil lékař jako vhodnou kompenzaci sluchu bezdrátové zařízení.

Milanina dcera však zařízení odmítla nosit a naučila se komunikovat bez něj, za pomocí částečného odezírání v kombinaci ověřování si sdělených informací.

Teprve nyní Milana zvažuje pořízení bezdrátové soustavy, protože dcera zařízení nedávno vyzkoušela a osvědčilo se jí, například při výuce ve škole.

Milana se snaží, aby její dcera byla limitována svým zdravotním stavem co nejméně.

Milanin příběh

V předškolním věku se u Milaniny dcery objevily metabolické a smyslové potíže. Kvůli zdravotním obtížím byla dcera vyloučena z kolektivu a Milana s ní zůstala doma, aby se o ni starala. Milaně se také nezdálo v pořádku, když dcera nereagovala na zavolání jako ostatní děti.

Pediatr se domníval, že příčinou by mohlo být zalehnutí uší po rýmě a matku poslal na ORL, vyšetření však nic neprokázalo. Žádný problém se nepotvrdil ani v rovině psychické, poté co dcera absolvovala vyšetření u psychologa.

Situaci Milana znovu začala řešit na základní škole, kdy na dceřiny potíže upozornil učitel, a proto Milana s dcerou absolvovala další vyšetření na foniatrii. Ale ani toto vyšetření nic neprokázalo. Sluchovou vadu odhalila až další vyšetření. Jedná se o poměrně vzácnou poruchu sluchového nervu.

Jako vhodnou kompenzační pomůcku doporučil foniatr bezdrátové zařízení, protože sluchadlo či kochleární implantát by při zjištěné sluchové vadě dceři nepomohly. Bezdrátovou soustavu však dcera odmítla nosit a naučila se komunikovat částečným odezíráním v kombinaci s ověřováním si sdělených informací. Dcera se začala učit i znakový jazyk. Také Milana s rodinou se snaží komunikovat s dcerou s ohledem na její komunikační potřeby.

Po nedávném vyzkoušení bezdrátové soustavy, která se dceři v mnoha oblastech osvědčila, zejména pak při školní výuce, nyní Milana plánuje její pořízení.

Milana s rodinou je, v porovnání s jinými zdravotními obtížemi, se kterými se dcera potýká, s vadou sluchu své dcery smířená. Situaci zvládá rodina společnými silami. Milana svoji dceru podporuje a byla by ráda, aby dcera v budoucnu našla dobré zaměstnání. Dobrou cestu vidí ve studiu oboru, po kterém by dcera mohla pomáhat lidem se stejným postižením.