Mirka

Věk v době rozhovoru: 45 let (Mirka), 8 let (syn)
Věk dítěte v době diagnostikování: ve 3 letech
Sluchová ztráta dítěte: střední
Kompenzační pomůcka: sluchadla

Mirka je pečující matkou syna se sluchovým postižením. Cesta k diagnóze − těžké vadě sluchu, trvala několik let.

Prvotním příznakem zdravotního problému byl opožděný vývoj řeči, který Mirka u svého syna zpozorovala kolem jednoho roku věku a který byl důvodem pro vyhledání lékařské pomoci. Samotnou diagnózu se však Mirka dozvěděla až v synových třech letech.

Pro kompenzaci sluchové ztráty začal syn nosit sluchadla. S povinnou školní docházkou pak Mirka řešila pořízení bezdrátové technologie, která se velice osvědčila.

I přes potíže a jistá omezení, které syn má, k němu Mirka přistupuje způsobem, aby byl v dospělosti plně soběstačný.

Mirčin příběh

Mirka pečuje o syna, který má kromě vady sluchu diagnostikovanou i poruchu autistického spektra a ADHD.

Když byl synovi rok, Mirka si všimla, že jeho vývoj řeči je opožděný. Navštívila se synem pediatra, který však tyto obtíže nespojoval s případným zdravotním problémem. Ve školce, do které syn nastoupil ve dvou letech, se objevily potíže s chováním. Byl nálepkovaný jako zlobivé dítě, což Mirku jako matku zraňovalo.

Těžká vada sluchu se prokázala až po provedeném screeningu, který syn absolvoval ve třech letech. Lékaři se domnívají, že vada sluchu vznikla předčasným porodem, kdy došlo k poškození nervových zakončení, genetická příčina byla vyloučena. Právě přidružené poruchy chování byly jedním z důvodů, proč se na sluchovou vadu nepřišlo dříve.

Pro kompenzaci sluchové vady začal syn nosit sluchadla. Zpočátku je ale odmítal a nemohl si na ně zvyknout. S nástupem do školy Mirka pro svého syna pořídila bezdrátovou technologii. Bezdrátové zařízení se velmi osvědčilo, syn jej využívá denně nejen ve škole, ale také při sportovních aktivitách. S podporou asistenta Mirčin syn zvládá školní docházku s výborným prospěchem.

Mirka míní, že nebýt sluchadel, nikdo by ani nepoznal, že má syn sluchovou vadu. Sama Mirka ji nevnímá jako postižení, ale spíše jako omezení, které lze s kompenzačními pomůckami vhodným způsobem výchovy korigovat. Přestože Mirčin syn vyžaduje zvýšenou péči, Mirka je ve výchově svého syna důsledná a přála by si, aby její syn v dospělosti vedl plnohodnotný život.