Textová verze

K pochybnostem došlo vlastně už v porodnici. Byla to naše chyba. Zároveň mě ale všichni uklidňují, že to byla chyba i doktorky. 

Doktorům se tehdy nedařilo udělat dceři novorozenecký screening. Pokaždé byl nějaký důvod, říkali, že jim přístroj správně nefunguje, buď kvůli velkému hluku, nebo protože dcera spí nebo nespí, nebo brečí. Vyšetření opakovali asi desetkrát, nikdo mi ale neřekl, že je to vážné, že musím něco podniknout, všichni to stále sváděli na neschopnost přístroje měřit sluch za určitých nestandardních podmínek. 

Poté jsme šli tedy do nemocnice na vyšetření podobného typu. Byli jsme tam dvakrát. Poprvé nám řekli, že sluch nejde změřit, protože je dcera vzhůru, abych přišla ještě jednou, podruhé mi řekli, že se jim to nedaří, protože má rýmu. Já jsem v té době kojila a měla s tím velké problémy. Bylo to pro mě dost divoké období, a tak když mi doktorka podruhé řekla, že jim sluch nejde změřit a máme přijít ještě jednou, odpověděli jsme, že už nepřijdeme. Připadalo nám, že nás zvou úplně zbytečně, nikdo nevyřkl diagnózu nebo neřekl „Jděte na další vyšetření s jiným přístrojem”, takže jsme to brali tak, že je to nesmysl, aby dcera neslyšela. Nikdy předtím jsme se s tím nesetkali, takže nám to nepřipadalo moc pravděpodobné. 

V tento moment měla naše pediatrička zjistit z lékařských zpráv, že vyšetření sluchu nemáme hotové a jsou z něj tyto neúplné výstupy. Měla mi říct, abychom šli s dcerou na jiné vyšetření, ale to se nestalo. Problém se sluchem se mohl zjistit už v kojeneckém věku, dcera mohla mít sluchadla hned a nemuselo se s tím čekat další rok, přijít na problém se sluchem pozdě. Já jsem se pak dívala do jejího zdravotního průkazu, kde dětská doktorka důsledně zaškrtávala, že má dcera sluch přiměřený, přitom jí vlastně nikdy žádný test neudělala a ve zprávách to potvrzené neměla, nebo z nich vlastně bylo patrné nějaké podezření. Já si vyčítám, že kdybych tenkrát o této problematice věděla víc, asi bych zareagovala jinak, třeba bych dostala strach a něco podnikla. Ale když nepadlo slovo o tom, že by skutečně mohlo jít o sluchové postižení a opakovaně nám někdo říkal, že je to špatným přístrojem, tak nás to prostě nenapadlo. Asi jsme si to nechtěli ani připustit. Takže se pak problém se sluchem začal řešit dodatečně, až když byla dcera úplně nezvladatelná a nešlo s ní nic rozumného dělat.