Vyšetření pro stanovení diagnózy

Vyšetření pro stanovení diagnózy

Novorozenecký screening sluchu v porodnici nebo podezření na vadu sluchu v pozdějším věku vedlo k sérii vyšetření, která stanovila diagnózu (více o screeningu sluchu zde).

Slovo odborníka, MUDr. Pavla Weberová o diagnostice sluchových vad u dětí
Slovo odborníka, MUDr. Evou Havlíková o péči o děti s lehkou nedoslýchavostí

OBSAH STRÁNKY


Vyhledání pomoci

Někteří rodiče navštívili odborníka po novorozeneckém screeningu v porodnici. Jiní vyhledali pomoc sami, obvykle přes pediatra. U dalších rodičů došlo k odhalení vady sluchu při jiných vyšetřeních, například byli odesláni na vyšetření psychologem, neurologem nebo logopedem. U některých dětí se to, že špatně slyší, zjistilo náhodou. Toho, že dítě reaguje jinak než jeho vrstevníci, si v některých případech všimli v mateřské nebo základní škole pedagogové a upozornili na to rodiče. Ve dvou případech se však stalo, že zpětně pedagogové z mateřské školy přiznali, že měli podezření, že s dítětem něco není v pořádku, avšak rodiče o tom neinformovali.

Podezření na vadu sluchu Eviny dcery pojala jako první babička.

V některých případech sehrál pediatr zásadní roli při včasném odhalení vady sluchu, někteří rodiče naopak neměli s pediatrem dobrou zkušenost a jeho vyšetření mylně ukazovala na to, že žádný problém se sluchem není.

Jedna z maminek hovořila o pochybení pediatra při nedostatečných kontrolách sluchu (s ohledem na přání účastnice výzkumu anonymizováno).
Pediatr Bářiny dcery odeslal rodinu na vyšetření, přestože sám příznaky nepozoroval.

Vyšetření

Pro stanovení diagnózy museli rodiče absolvovat několik vyšetření. Navštívili oddělení ORL nebo foniatrie, kde bylo provedeno další měření OAE (otoakustických emisí), při jejich nevýbavnosti následně proběhlo vyšetření BERA a/nebo SSEP (v přirozeném spánku, celkové nebo částečné sedaci, někdy i s jednodenní hospitalizací).

U větších dětí (cca od 6 měsíců věku) bylo i vyšetření VRA. Tato vyšetření bylo pro většinu rodičů finálním potvrzením diagnózy, která zněla ztráta sluchu. Rozsah ztráty sluchu mohl být dále zpřesňován na následných kontrolách. Někdy bylo lékařem vyžádáno i další vyšetření, například CT nebo magnetická rezonance nebo genetické vyšetření i pro stanovení příčiny vady sluchu a vyloučení možných syndromů.

U některých dětí se podařilo diagnózu stanovit na základě několika návštěv lékaře, u jiných bylo třeba absolvovat jednotlivá vyšetření opakovaně. 

Aneta absolvovala s dcerou několik vyšetření.

Jindřiška s dcerou před stanovením diagnózy mnoho vyšetření neabsolvovala.

Zjistit příčinu vzniku vady sluchu bylo pro rodiče různě důležité. Někteří po příčině nepátrali, protože v tom neviděli smysl. Například Pavlínu ale uklidnilo, že ví, že je vada sluchu jejího dítěte podmíněná geneticky, a že s ní tedy nic nenadělá. Někteří rodiče dosud velmi špatně nesli, že se příčinu nedověděli, a stále je trápila otázka, jestli něco zanedbali nebo udělali špatně. Pro některé rodiče hrálo zjištění, jestli je vada sluchu geneticky podmíněná, roli v rozhodování o dalším dítěti (více v tématu Rodičovství).

Rostislavovi by nepomohlo, kdyby znal příčinu vady sluchu dcery.
Aneta s manželem přemýšleli, jaká je příčina vady sluchu jejich dcery.

Čekání na diagnózu

Stanovení diagnózy bylo klíčové pro další možnost kompenzace ztráty sluchu, proto rodiče ocenili, když období od podezření na vadu sluchu po vyřčení diagnózy netrvalo dlouho. Období nejistoty bylo pro rodiče navíc psychicky náročné. Někteří rodiče proto byli iniciativní a sami aktivně zjišťovali informace, vyhledali specializované pracoviště nebo se dožadovali dalších vyšetření. Špatně hodnotili spolupráci s lékaři ti, kteří měli pocit, že jim lékař nevěří, že s dítětem není něco v pořádku. Několik z rodičů už před samotným stanovením diagnózy vyhledalo službu rané péče a začalo s dítětem pracovat.

Stanovení diagnózy bylo v některých případech složité, zejména u dětí, které ještě nebyly schopné spolupracovat a s jistotou dát najevo, jak a co slyší.. Například Petra s dcerou trénovala průběh vyšetření, aby dítě vědělo, co po něm foniatr chce. Spolupráce s rodinou je v takovém případě klíčová pro stanovení prahu sluchu. Rodiče s dětmi nacvičují podmíněnou reakci na zvuk formou hry, např. vhozením kostky do krabičky ve chvíli, kdy přichází zvukový podnět.

Vyšetření pro stanovení diagnózy Marianova syna se pořád odkládalo.
Diagnózu Hanina syna se dlouhou dobu nedařilo přesně stanovit.
Dana s Vojtěchem se diagnózu dozvěděli při druhé návštěvě foniatra.