Z našeho výzkumu vyplynulo, že bezdrátové technologie se osvědčily zejména v těchto situacích:

• větší vzdálenost dítěte od mluvčího, 
• situace, kdy dítě mluvčímu nevidí do obličeje,
• ztížené akustické podmínky. 

Rodiče, se kterými jsme mluvili, ocenili u svých dětí při používání této pomůcky zejména:

• zlepšení porozumění mluvenému slovu,
• zlepšení porozumění reprodukovanému slovu (televize, telefon),
• zvýšení bezpečnosti (jízda na kole nebo odrážedle, pohyb venku, lyžování),
• přiblížení životu vrstevníků (hudba, telefon, TV, sport).

Děti nejlépe reagovaly v situacích, kde jinak rodiče pozorovali nedostatečnou kompenzaci primární kompenzační pomůckou (sluchadlem nebo kochleárním implantátem) a to zejména v hlučném prostředí, ve vzdálenosti větší než 3 m, při jízdě autem, v kočárku. Některé děti reagovaly s bezdrátovým zařízením i v situacích, kdy pouze s primární kompenzační pomůckou obvykle nereagují (vzdálenost větší než 10 m, velmi hlučné prostředí, při hře na dětském hřišti, při jízdě na odrážedle, z jiné místnosti). Někteří rodiče, kteří bezdrátovou technologii pořídili až ve školním věku, zpětně hodnotili, že měli pomůcku pořídit už dříve. Radka K. vyprávěla, že díky bezdrátové technologii nemusel mít její syn odklad školní docházky. 

Bezdrátové technologie se osvědčily při sportování (lyžování, golf, tenis, fotbal). Umožnily dítěti při těchto aktivitách komunikovat s trenérem nebo rodičem. Největší přínos pomůcky rodiče hodnotili při jízdě na kole. Ocenili nejen usnadnění komunikace, ale hlavně vyšší bezpečnost. Na bezpečnost v dopravním provozu poukazovali účastníci výzkumu i při procházkách pěšky nebo s odrážedlem.

Rodiče oceňovali využití pomůcky při jízdě autem. Mohli tak komunikovat s dítětem sedícím na zadní sedačce, aniž by se k němu museli otáčet. Rodiče malých dětí se díky této pomůcce snadněji dorozuměli s dítětem v kočárku i v městském provozu.

Mnoho výhod pozorovali rodiče při využívání ve škole. Se sluchovým postižením bývá spojená i vyšší únava dětí, protože ve zhoršených akustických podmínkách musí žák věnovat větší úsilí tomu, aby pochytil výklad pedagoga a porozuměl mu. Sluchové postižení má dopad i na oblast řečového a jazykového vývoje.

Žáci s vadou sluchu se často potýkají také s informačními mezerami způsobenými nedostatečným porozuměním ve chvílích, kdy nevidí učitelce do obličeje, například když vyučující zapisuje na tabuli nebo chodí po třídě. Pro žáky s vadou sluchu je často nemožné být skloněn k sešitu, současně zapisovat látku a přitom porozumět řeči přednášejícího. Rodiče shledávali, že s využitím bezdrátové technologie vynakládaly děti při výuce menší úsilí, a také pozorovali menší únavu dětí po návratu ze školy.

Po vyzkoušení bezdrátové technologie někteří pozorovali zlepšení školních výsledků svých dětí, rychlejší rozvoj slovní zásoby nebo zlepšení výslovnosti. Jiní rodiče vliv na výslovnost nepozorovali. 

Podle rodičů byly jejich děti spokojené s možností propojení bezdrátového zařízení s technologiemi, jako je mobilní telefon, tablet, počítač. Propojení s televizí se některým rodičům osvědčilo, podle jiných si větší děti na čistý zvuk přímo z televize hůř zvykaly a některým to nebylo příjemné. Dcera Milany, která se na televizi dříve vůbec nedívala, ocenila, že s pomůckou pořadům nyní rozumí. Rodiče byli spokojení, že díky bezdrátové pomůcce nemusí být doma puštěný příliš hlasitý zvuk televize.

Využívání bezdrátové pomůcky a její propojení s technologiemi bylo nejen praktické, ale přinášelo výhodu také v tom, že mladým lidem umožnilo více se přiblížit životu svých slyšících vrstevníků a rozvíjet koníčky.

Jako největší nevýhodu rodiče nejčastěji zmiňovali vysokou pořizovací cenu za zařízení. Ukázalo se, že rodiče nemohou v případě zájmu při pořizování bezdrátové technologie spoléhat na příspěvek na zvláštní pomůcku od úřadu práce, který úřad přiděluje na základě zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů.

Z výzkumu vyplynulo, že některým dětem příspěvek nebyl přiznán, přestože měly obdobnou ztrátu sluchu jako jiné děti, které finanční příspěvek na pořízení bezdrátové technologie získaly. Z praxe vyplývá, že mezi jednotlivými úřady práce byly rozdílné přístupy. Mnozí rodiče tedy využili i jiné možnosti financování, jako bylo oslovení vybraných nadací, uspořádání benefičního koncertu, získání sponzorských darů, sbírky přes internet, případně požádali o pomoc širší rodinu. 

V souvislosti s vysokou pořizovací cenou pociťovali rodiče obavy ze ztráty, rozbití nebo jiného poškození zařízení. Řada rodičů řešila zajištění bezdrátového zařízení pomocí pojištění, které si sjednali u vybrané komerční společnosti. Někteří z rodičů mají bezdrátové zařízení pojištěné samostatně, jiní jako rozšíření pojistky na sluchadla nebo v rámci pojištění domácnosti. To ovšem klade další nároky na rodinu spojené s finanční úhradou za pojištění.

Další nevýhodou, kterou lze v souvislosti s užíváním bezdrátové technologie spatřit, je vyšší spotřeba baterií ve sluchadlech či kochleárních implantátech. Nároky na zdroj primární kompenzační pomůcky (sluchadel nebo kochleárního implantátu) jsou při užívání bezdrátové technologie při streamování, poslechu hudby či telefonování vyšší.

Rodiče dětí se staršími typy sluchadel, kde bylo potřeba dodat přijímače, jmenovali mezi nevýhodami změnu velikosti sluchadel, absenci dětské pojistky na tzv. botičkách, potíže spojené s přijímačem umístěným na krk (omezení ve hře, subjektivní pocit dítěte). U malých dětí někteří rodiče pozorovali, že bezdrátové zařízení může dítěti ztěžovat orientaci v prostoru.

Některým rodičům se stalo, že učitelé nebyli ochotní bezdrátovou technologii využívat. Eva a Mirka měly špatnou zkušenost ve škole s tím, že učitelé využívat bezdrátovou technologii nechtěli. Jejich děti pak školu změnily a v nové škole se bezdrátová pomůcka osvědčila. Pro pedagogy bylo obvykle obtížné si představit, co přesně sluchové postižení obnáší a jak ovlivňuje život dítěte.

Pouhá přítomnost dítěte se sluchovou vadou ve třídě v nich vzbuzovala obavu, jak s ním budou komunikovat a jak jej zapojí do kolektivu. Ovládání bezdrátové technologie se jim zpočátku jevilo jako příliš složité a její užívání zbytečné, když má přece dítě vlastní kompenzační pomůcky v podobě sluchadel nebo kochleárního implantátu, příp. se obávali, že by se pomůcka mohla rozbít.

U některých žáků s postižením sluchu se objevila neochota užívat bezdrátovou technologii. Nejčastěji se tyto potíže objevovaly v období puberty, kdy se žák se sluchovou vadou nechtěl odlišovat od vrstevníků a upozorňovat na sebe víc, než je nezbytně nutné. 

S každým dítětem je třeba najít způsob, jak překonat případné bariéry a jak využít možností, které pomůcka přináší. Rodiče pozorovali, že přestože se pomůcka ve škole většinou osvědčila, při některých situacích nenaplnila jejich očekávání. Šlo například o to, že při skupinové výuce žák dobře rozuměl vyučujícímu, neslyšel však odpovědi spolužáků. Také je třeba si uvědomit, že žák může slyšet zřetelněji pedagoga na druhé straně třídy než asistenta pedagoga sedícího ve stejné lavici. Radka R. chtěla situaci řešit dvěma mikrofony současně.

Terezie také upozornila na to, že přestože bezdrátová pomůcka může technicky velmi dobře fungovat, je také zásadní, jaké komunikační schopnosti má dítě samotné a jak mluvené řeči rozumí. U velmi malých dětí, u dětí, které mají sluchadla nebo kochleární implantát krátkou dobu nebo mají vadu sluchu špatně kompenzovanou či kombinované postižení, nemusí mít pomůcka požadovaný efekt.