Rodiče vnímali, že je důležitá potřeba specifického přístupu k jejich dětem. Osvědčilo se jim za pedagogy nejdříve zajít a vysvětlit, co dítě potřebuje pro porozumění, což zároveň pomohlo zmírnit obavy u některých učitelů. Hovořili o tom, že učitelé si mnohdy neuvědomili, že jejich přístup je základním předpokladem pro zapojení dítěte do výuky, aby si dítě z výuky odneslo co nejvíce. Je důležité, aby vyučující mluvili srozumitelně a nahlas, byli otočení čelem ke třídě, měli domluvený s dítětem nějaký nonverbální signál, kdyby něčemu neporozumělo nebo se v probírané látce ztratilo. Rodiče často svým dětem připomínali, aby se přihlásily, kdykoliv by něčemu nerozuměly. 

Někteří učitelé se rodičům svěřili se svými počátečními obavami. Necítili se dostatečně připraveni pro práci s dítětem se sluchovým postižením. Ale postupně, jak získávali praxi a základní povědomí, se obvykle cítili být jistější. Někteří pedagogové byli překvapeni, že by je samotné některé důležité prvky v komunikaci nenapadly. Radka K. si cenila přístupu učitelky, která posílala syna například v divadle sednout dopředu nebo se při autorském čtení domluvila se spisovatelkou, zda by nepoužila vzdálený mikrofon, který umožnil přímý poslech do kompenzační pomůcky syna. 

Většina rodičů oceňovala vstřícný a trpělivý přístup k jejich dětem. Radka R. měla negativní zkušenost s třídní učitelkou, která nesouhlasila s inkluzí a považovala podpůrná opatření za nespravedlivá vůči spolužákům. 

S některými učiteli se rodičům komunikovalo lépe než s jinými a spolupráce byla různě intenzivní. Někteří rodiče byli s učiteli v kontaktu pravidelně. Pro Petronelu bylo užitečné vést deníček, ve kterém se s učitelem navzájem informovali o aktuální situaci a dění ve třídě. Efektivní se také ukázalo, že když si učitel neví rady, zeptá se rodiče. Pro lepší soustředění učitel dceři Gábiny věnoval sešit se zápisky po bývalém žákovi, aby dcera měla ve výuce textovou oporu. 

Použití kompenzačních pomůcek vnímali rodiče jako důležitou součást pro kvalitní výuku svých dětí. Nevýhodou bylo, že některé děti se sluchadly nebo kochleárními implantáty vnímaly nelibě hluk ve třídě, ale i překrývání různých zvuků (např. posunutí židle, ťukání do stolu, šeptání dětí). Ve škole si děti s výměnou baterií poradily samy, anebo jim pomáhali učitelé, asistenti pedagoga či vychovatelé. Rodiče se setkávali u učitelů zejména s obavami z používání bezdrátových technologií, ale po vysvětlení a předvedení byli učitelé ve většině případů příjemně překvapeni a ochotni je používat. U Eviny dcery naopak učitel odmítl bezdrátovou pomůcku využít úplně. 

V tělocviku a během plavání děti kompenzační pomůcky nepoužívaly, proto bylo nutné, aby se s nimi pedagogové domluvili předem na komunikaci (například poklepání na rameno, nonverbální signál atd.). 

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které mají zdravotní obtíže znesnadňující jim samostatné zapojení do výuky, mohou využívat asistenta pedagoga. Ten pomáhá dítěti zvládat školu a podporuje tak jeho vzdělávání. Asistenti pedagoga mohou pomáhat žákům a studentům přímo ve výuce i v mimoškolních aktivitách.

Většina dětí rodičů, se kterými jsme hovořili, měla svého nebo sdíleného asistenta pedagoga v mateřské i základní škole. Rodiče vnímali jako důležitou i osobnost asistenta a to, zda se jednalo o pedagogického pracovníka se zkušenostmi, či bez zkušeností. Ocenili, když se jednalo o asistenta pedagoga, který uměl český znakový jazyk nebo alespoň jeho základy, byl zároveň logoped a aktivně spolupracoval s učiteli. 

Rozsah činností asistentů pedagoga se lišil podle potřeb dítěte. Někteří pomáhali pouze se zápisy a orientací ve výuce, jiní se dítěti maximálně věnovali. Martina C., Iveta a Radka R. vyzdvihovaly i kvalitní vztah asistenta pedagoga s dítětem.