Rodiče hovořili o dalších potížích (kromě řeči a komunikace), které jejich děti měly. Tyto potíže mohly být s vadou sluchu spojené, nebo s ní nemusely vůbec souviset. Některé děti měly kromě vady sluchu další postižení, zdravotní potíže nebo poruchy učení či pozornosti. Ty jim různou měrou zasahovaly do života.

Některé zdravotní potíže dětí měly s vadou sluchu společnou příčinu. Jednalo se například o předčasný porod nebo komplikace spojené se samotným porodem. Katčin syn například ztratil sluch po prodělané pneumokokové meningitidě. Dcera Pavlíny měla kombinované postižení a kromě vady sluchu měla také rozštěp měkkého i tvrdého patra a opoždění v psychomotorickém vývoji.

U některých potíží bylo obtížné odlišit, jestli s vadou sluchu souvisí, nebo ne. Například některé specifické projevy chování mohly ukazovat na ADHD nebo poruchu autistického spektra. Přidružená vada zraku mohla souviset s vývojovým syndromem, jako je Usherův syndrom (vzácné dědičné onemocnění charakteristické souběhem vady sluchu a ztrátou zraku). V případě souběhu více onemocnění, poruch nebo potíží je dopad sluchové vady pro rodiny ještě náročnější, zejména proto, že ztěžuje komunikaci s dítětem. Jedna z matek popisovala psychické a psychosomatické potíže syna, které přisuzovala tomu, že se s vadou sluchu nedokázal srovnat.

Většina dětí se se záněty uší vůbec nesetkala nebo je prodělala maximálně jednou nebo dvakrát. Několik rodičů uvedlo, že děti na záněty uší trpěly, většinou v předškolním a mladším školním věku. Na jednu stranu mohly být děti k zánětům náchylnější, protože vlhké prostředí a nedostatečný odvod mazu ze zvukovodu ucpaného tvarovkou mohly vyvolat přemnožení bakterií. Tvarovka ale na druhou stranu mohla být ochranou středního ucha před chladem a větrem. Pokud k zánětu středního ucha došlo, mohl být pro dítě náročný, protože po dobu léčby nemohlo využívat kompenzační pomůcky. Některé děti byly také náchylnější na onemocnění horních cest dýchacích. Také nachlazení bylo pro některé děti náročné, protože slyšely hůře než obvykle nebo neslyšely vůbec. Některé děti prodělaly extrakci nosní mandle. 

Někteří rodiče popisovali potíže v oblasti učení. Některé děti měly podle nich zhoršené abstraktní myšlení a špatně se soustředily. Někdy problémy ve škole souvisely s nedostatečným porozuměním a menší jazykovou vybaveností dětí, jindy šlo o poruchu učení. Některé děti měly opožděný vývoj jemné motoriky. 

Vadě sluchu bývají přisuzovány různé odchylky v chování dítěte. Je velmi těžké odlišit, které projevy v chování jsou způsobeny vadou sluchu, respektive narušenou komunikací, a kdy jde o osobnost a povahu dítěte. Velká část rodičů v chování dítěte nic zvláštního nepozorovala, jiní upozorňovali na některé potíže. Ty nebyly obvykle způsobeny vadou sluchu přímo, ale souvisely s obtížemi v oblasti dorozumívání s okolím. Projevovaly se zejména v období před zahájením odborné péče a potupně se zmírňovaly, nebo přetrvávaly v případech, kdy mělo dítě přidružené další potíže. Více rodičů přisuzovalo vadě sluchu dítěte projevy, jako jsou záchvaty vzteku, podrážděnost, neposlušnost. Další si také všimli roztěkanosti, nepozornosti a tvrdohlavosti. Jiní rodiče naopak popisovali uzavřenost a odtažitost dítěte. Několik rodičů si všimlo zvýšené únavy dítěte, zvlášť po nástupu do mateřské nebo základní školy.

U dětí se zdravotním znevýhodněním může dojít k tomu, že rodiče mají tendenci zaujmout k dítěti hyperprotektivní přístup, jsou úzkostlivější a v důsledku toho může být dítě méně samostatné. Navíc potíže spojené s vadou sluchu mohou dítěti ztěžovat život ve slyšící společnosti a způsobit, že potřebuje asistenci někoho dalšího. Většina rodičů, se kterými jsme hovořili, si toto riziko uvědomovala. Snažili se, s ohledem na handicap dětí, vést je k soběstačnosti. Děti obvykle nebyly v samostatnosti pozadu za svými slyšícími vrstevníky, potřebovaly však často dopomoc v některých oblastech (komunikace s okolím, nákupy, bezpečnost v dopravním provozu, telefonování). Některé děti se komunikaci s cizími lidmi vyhýbaly, jiné se naopak dokázaly domluvit i v zahraničí bez znalosti jazyka. Jeden z chlapců byl na matku fixovaný a spával s ní v posteli do osmi let. 

Některé děti neměly problém se začleněním do kolektivu a s navazováním vztahů. Více rodičů si všimlo, že přestože jejich dítě nemá potíže s navazováním vztahů a kamarády má, v kolektivu se mu nedaří se začlenit a větších skupin se straní. Jiné děti působily jako samotáři. Pro dceru Gábiny bylo obtížnější zapadnout v pubertě, patrně proto, že jí nebyly přístupné koníčky většiny ostatních dívek (hudební a mediální kultura). Marianův syn naopak neměl kamarády v dětství a v pubertě se to zlepšilo. Rodiče chlapců často zmiňovali svou obavu, že si jejich syn bude obtížněji hledat partnerku. Robert a Lenka v této oblasti neviděli žádný problém, u dívek byli jejich synové oblíbení. Některým dětem se snáz navazovaly kontakty s dětmi z komunity neslyšících.