Život se sluchadly

Život se sluchadly

OBSAH STRÁNKY


Nastavování sluchadel

Přestože některé děti zaznamenaly přínos sluchadel už po prvním nasazení, bylo obvykle třeba více kontrol, než byla sluchadla adekvátně nastavena. Pro lepší adaptaci na nová sluchadla a předcházení negativních projevů (úlekové reakce při slyšení nových zvuků, bolesti hlavy způsobené přesycením podněty) bylo obvykle potřeba několik návštěv foniatra, než byla sluchadla individuálně přizpůsobena rozsahu sluchové vady dítěte. 

Zpřesňování a úprava nastavení sluchadel probíhaly na pravidelných kontrolách i nadále v závislosti na vývoji dítěte (lepší spolupráce dítěte při vyšetření), v případě zhoršování sluchové ztráty, nebo pokud se nepodařilo vadu uspokojivě kompenzovat.

Dcera Gábiny začala reagovat na zvuky postupně a nastavení sluchadel se zpřesňovalo.

Pro malé děti obvykle nebyly na sluchadlech aktivovány všechny funkce, které konkrétní typ sluchadel nabízel. V mladším věku se sluchadla nastavovala tak, aby dítěti co nejlépe umožnily rozpoznat a porozumět mluvené řeči. Dle věku dítěte se funkce, jako je například ovládání hlasitosti nebo režim poslechu, postupně v nastavovacím programu povolovaly. 

Ondřej nastavování sluchadel přirovnal k seřízení geometrie auta.
Proces nastavování sluchadel u Mirčina syna trval dlouho, nyní navíc může ovládat i hlasitost.

Nastavování sluchadel je obtížný a vysoce kvalifikovaný proces, který je v raném věku navíc ztížený tím, že dítě nedokáže říct, jak dobře slyší, a neumí při kontrolách správně spolupracovat. Někteří rodiče proto s lékařem i doma trénovali průběh vyšetření, aby byly kontroly u foniatra co nejpřínosnější. 

Každý foniatr nemusí být současně odborník na nastavování sluchadel u dětí, proto někteří doporučili rodičům péči specializovaného pracoviště. Například Linda měla tu zkušenost, že přestože byl první foniatr výborný diagnostik, později raději vyhledala jiného specialistu, který měl s nastavováním sluchadel u dětí větší zkušenost.  

Linda měla s původním foniatrem špatnou zkušenost.

Změna

U některých dětí bylo už po nasazení vidět, že sluchadla mají přínos. Některé z těch starších hned změnu komentovaly, byly obvykle nadšené. I některé malé děti dávaly po nasazení najevo radost a zájem o zvuky kolem nebo bylo vidět, že zpozorněly. Některé děti reagovaly na změnu poslechu leknutím, křikem nebo pláčem. Například Radka R. má dodnes schovanou zprávu z foniatrie, kde se píše, že syn po nasazení „ječel, jako když ho na nože bere“. 

U dcery Barbory byl přínos sluchadel patrný okamžitě po nasazení.

Rodiče pak sledovali změnu i v domácím prostředí, kde si dítě na sluchadla postupně zvykalo. Viděli změnu v reakcích na zvuky – otáčení za zvukem, zlepšení reakcí na dění v okolí, lepší porozumění mluvenému slovu. Děti reagovaly i na zvuky, které doposud neslyšely, jako byl zpěv ptáků, hluk ulice z otevřeného okna, tekoucí voda, praskání dřeva v ohništi nebo klapání podpatků. Například Pavlínin syn se častěji lekal a stěžoval si na hluk, který dělal jeho sourozenec. 

U některých dětí nebyla změna patrná okamžitě, ale projevila se až postupně, v závislosti na dozrávání dítěte nebo při postupném nastavování sluchadel. 

Pavlův syn pocítil změnu od začátku.

Několik rodičů přisuzovalo kvalitnějšímu poslechu i změny v oblasti chování – snížení počtu a míry záchvatů vzteku, lepší komunikaci a kontakt s okolním světem. Zlepšení bylo postupně patrné i v oblasti řeči, kdy byl u dětí nastartován řečový vývoj, pokud dosud nemluvily, nebo se rychleji rozšiřovala slovní zásoba a zlepšovala výslovnost. Všichni rodiče, se kterými jsme mluvili, kromě kompenzace sluchu sluchadly zahájili i logopedickou péči, spolupracovali s odborníky a s dětmi intenzivně pracovali. Uvedené změny tedy nelze přisuzovat jen sluchadlům samotným. 

Lídin syn přestal působit jako apatické dítě.

V případě dcery Terezie došlo k rychlému rozvoji řeči a ke zklidnění.

U některých dětí však bylo zlepšení sotva patrné nebo se sluchadly k žádné změně nedošlo a vadu se jimi nepodařilo kompenzovat. Některé děti pak byly vyhodnoceny jako vhodní kandidáti na kochleární implantaci. 


Potíže se sluchadly

Někteří rodiče se s žádnými potížemi, problémy ani nutností oprav u sluchadel nesetkali. Jiní hovořili o rozličných potížích, které museli řešit. Některým potížím je možné předcházet správnou péčí o sluchadla (více v tématu Péče o sluchadla) a komunikací s lékařem.

1. Potíže s poslechem: 

Slovo odborníka, MUDr. Radan Havlík o tom, že ani nejlepší sluchadla někdy nedokážou zajistit kvalitní poslech.
  • sluchadla nedokázala kompenzovat vadu sluchu,
  • sluchadla v některých situacích nestačila (hlučné prostředí, větší vzdálenost, reprodukovaný zvuk),
  • špatné nastavení sluchadel na kontrole u doktora/foniatra,
  • nedostatečné směrové slyšení.

Haně se jednou stalo, že sluchadlo bylo po kontrole špatně nastavené.

2. Potíže s nošením sluchadel:

  • dítě sluchadla nechtělo nosit,
  • sluchadla neseděla (padání, špatné utěsnění tvarovek),
  • svědění, pocení, častější záněty,
  • problematické nošení v některých situacích (kontaktní sport, aktivity vyžadující helmu, kombinace sluchadel a brýlí),
  • omezení ve vodě a vlhku.
Syn Gábiny při dešti nosil na fotbale čelenku.

3. Ztráty sluchadel:

Anetina dcera občas i přes používání bezpečnostních klipů a lepicích pásek sluchadla ztrácela.

4. Rozbití sluchadla:

  • poškození způsobené špatnou manipulací (ulomená součástka při výměně baterií),
  • poškození následkem pádu sluchadla.
Petronela jednou omylem hodila sluchadla do vody.
Při servisní kontrole objevili technici u sluchadel Lídina syna poruchu.

5. Technické problémy:

  • lámání křehkých součástek (hadičky, drátky),
  • žloutnutí tvarovek,
  • vada výrobku,
  • únava materiálu.
Gábina musela na sluchadlech řešit už několik oprav.
Marian pozoroval po 4 letech na sluchadlech únavu materiálu.