Zvykání na nová sluchadla

Zvykání na nová sluchadla

S novými sluchadly se dítě musí sžít. Jedná se o novou pomůcku spojenou s novými rituály a nároky na dítě i rodinu. Zvykání bylo pro děti různě obtížné. Některé děti se s novými sluchadly sžily snadno a začaly je nosit celodenně okamžitě nebo v průběhu několika týdnů či měsíců. U rodin zařazených do výzkumu, kde se narodilo druhé dítě s vadou sluchu, mladší sourozenec sluchadla přijal bez problémů. Nejlépe kompenzační pomůcku přijaly ty děti, které si uvědomily, že pro ně má přínos.

Robertův syn začal nosit sluchadla celodenně téměř okamžitě.

Některé děti sluchadla zpočátku nosit nechtěly. Rodiče se také setkali s tím, že přestože dítě ze začátku sluchadla nosilo, postupem času je začalo odmítat. Stalo se i to, že si dítě na sluchadla nikdy nezvyklo. Například Anetina dcera sluchadla po dohodě s lékařem nosit prozatím přestala, podle názoru Anety nemají při její mírné ztrátě sluchu pro dceru žádný přínos. Podle lékařů má však i u lehké ztráty sluchu kompenzace sluchadly význam (o péči o děti s lehkou ztrátou sluchu hovořila MUDr. Eva Havlíková zde).

Mirčin syn, i když už osmiletý, si sluchadla sám nenasadí, pokud na něj Mirka nedohlédne, a lépe se cítí bez nich. Může to souviset s tím, že u chlapce byla diagnóza odhalená až téměř ve 4 letech, značnou část života byl tedy zvyklý být bez kompenzace.

Dcera Petry sluchadla neakceptuje dodnes. 

Malým dětem bylo často obtížné vysvětlit, že si mají sluchadla nechat nasazená. Rodiče zkoušeli různé způsoby, jak docílit toho, že jejich dítě bude sluchadla nosit. Tipy, co při zvykání pomáhá, se rodiče dověděli od lékaře, od rané péče a v diskuzích na internetu a sociálních sítích.

Syn Lindy si na sluchadla navykal od raného věku.
Petronela musela překonat dceřin odpor ke sluchadlům.
Jindřiška naopak svoji dceru musela navykat na sluchadla po dobrém.

Čím bylo dítě starší, tím lépe se s ním dalo na nošení sluchadel domluvit. Například na Davidovu dceru platila diplomacie a vysvětlování. U některých dětí se zvyšoval přínos sluchadel s postupným nastavováním, byly tedy postupně ochotnější sluchadla nosit. Když u dětí došlo ke změně typu sluchadel, buď ji ani nepozorovaly (obvykle nedošlo ke změně tvarovky), nebo si zvykly rychle. 

V jiné situaci byly děti, které získaly první sluchadla až v pozdějším věku. Některé ocenily benefit, který sluchadla přináší, jiné děti ale sluchadla přijímaly hůře, ať už z estetických důvodů, nebo proto, že si zvykly žít v tichém světě.

Syn Dany a Vojtěcha se za sluchadla zpočátku styděl.

Některé děti si zvykly na sluchadla natolik, že naopak odmítaly být bez nich. Některé maminky tak dětem sluchadla sundávaly až po usnutí.

 Dcera Martiny H. nechtěla sluchadla sundat ani na spaní, cítila se s nimi bezpečněji.