Dcera Martiny H. nechtěla sluchadla sundat ani na spaní, cítila se s nimi bezpečněji.
Martina H.
- Věk v době rozhovoru: 46 let(Martina H.), 3 roky (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: v 1 roce
- Sluchová ztráta dítěte: střední
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
P: Pro dceru byla sluchadla obrovská změna k lepšímu, byla s nimi jako sluníčko. Už třetí den ráno, jakmile vstala, chtěla hned nasadit sluchadla. Vyběhla z postele a volala „maminko, maminko, dej mi sluchátka“. Takže bylo evidentní, že s nimi slyší mnohem líp. Bez nich také něco slyší, když jsme jí nablízku do jednoho metru a mluvíme s ní, ale netušíme, co všechno jí bez sluchadel uniká. Měli jsme pak ale problém, že si dcera odmítala sluchadla sundat před spaním. Cítila se s nimi asi daleko bezpečněji, takže je nechtěla dát z uší. Konzultovala jsem to s paní doktorkou a ta mi poradila, abych dceři sluchadla nechala a sundala jí je až po usnutí. Takže jsme dceři přečetli vždy pohádku, nechali ji usnout a až poté jsem jí sluchadla vzala. Ráno, když ji jdu vzbudit, musím opatrně, protože neslyší, lekne se, když se tam objevím.
Další zkušenosti:
Robertův syn začal nosit sluchadla celodenně téměř okamžitě.
Dcera Petry sluchadla neakceptuje dodnes.
Syn Lindy si na sluchadla navykal od raného věku.
Petronela musela překonat dceřin odpor ke sluchadlům.
Jindřiška naopak svoji dceru musela navykat na sluchadla po dobrém.
Syn Dany a Vojtěcha se za sluchadla zpočátku styděl.
Dcera Martiny H.nechtěla sluchadla sundat ani na spaní, cítila se s nimi bezpečněji.
