S rodiči jsme hovořili o tom, jak bylo vzdělávání přizpůsobené potřebám žáka s vadou sluchu a zda vada sluchu nějakým způsobem ovlivnila začlenění dětí do třídního kolektivu a školní prospěch dětí. 

Začátky u některých dětí nebyly snadné – například z důvodu silné fixace na rodiče nebo stydlivosti dítěte. Někdo se ve třídě příliš nezapojoval. Některé děti se do kolektivu naopak začlenily snadno a rychle. Syn Radky K. špatně snášel, když pozoroval plačící děti. Petronela si všimla, že spolužáci dcery se stydí na ni promluvit. Většina rodičů si chválila menší kolektiv dětí, protože tam nebyl tak velký hluk jako ve třídách, kde bylo dětí hodně. Pro některé děti bylo ve velkém kolektivu na prvním stupni školy obtížné se přizpůsobit. Na druhém stupni si poté děti musely zvyknout znovu – došlo obvykle ke změně pedagogů a případně i spolužáků.

Některým dětem s vadou sluchu, pokud byly zařazeny do třetího a vyššího stupně podpory, navrhlo školské poradenské zařízení individuální vzdělávací plán. To, nakolik se jím jednotliví pedagogové řídili, bylo různé.

Některé třídy byly pro děti se sluchovým postižením speciálně upraveny, například odhlučněním (koberce, korkové nástěnky) anebo vizuálními pomůckami, jako jsou barevná označení, plakáty či schémata. 

Někteří rodiče pozorovali s nástupem dítěte do školy jeho zvýšenou unavitelnost, která souvisí možná se zvýšenou pozorností a úsilím, které musí dítě vynaložit při poslechu a odezírání učitele. Hovořili o potížích s některými předměty, zejména se čtením, psaním, počítáním a slovními úlohami. Abstraktní předměty, jako je matematika, fyzika, bylo potřeba více vysvětlit. Syn Radky R. potřeboval vysvětlit těžší pojmy v dějepise. Někteří rodiče probírali látku s dětmi dříve, než se ji učily ve škole, pro správné porozumění. Prospěch dětí byl různý – od výborného až po dobrý.

V rámci individuálního studijního plánu měli někteří žáci přizpůsobený rozvrh nebo jednotlivé činnosti, například nebyli známkováni z psaní diktátů nebo byli osvobozeni z hudební výchovy. Na prospěchu se odrážela kvalita spolupráce rodiny a školy a také domácí příprava, která byla dle rodičů výrazně náročnější, než kdyby dítě vadu sluchu nemělo.