Peter v rámci svého vzkazu vyzdvihoval, v jak složité situaci podle něho lékaři v dnešní době jsou.
T: A lékařům byste něco vzkázal?
P: Lekárom?
T: Lékařům, ano.
P: Ani nie. Majú môj súcit alebo nejakú empatiu majú, lebo, oni sú v takom prese. Na jednej strane jak som hovoril všetky tie zákony a pravidlá, záťaž, ktorou sú, pod ktorou oni pracujú, jak všetko musia evidovať, jak stále sú na hrane toho, že ich niekto zažaluje. Na druhej strane majú množstvo diagnóz, ktoré nemusia mať naštudované, však skúšky robili pred 10, 15 rokmi alebo atestácie a nemusia všetko vedieť. Majú moje plné pochopenie, že je to proste ťažká práca a chápem ich aj, že niekedy to neodiagnostikujú, žiaľ na úkor pacienta, ale majú moje pochopenie. No a držím im palce, aby to ustáli a aby nerezignovali na človeka, keď nech sa oňho starajú.
Jaroslava vysvětlovala, jak se dlouhodobější nemoc podepisuje na psychice pacienta, který ve své nejistotě hledá u lékařů oporu.
Aleš by uvítal, kdyby od svého lékaře dostal doporučení na zdroj spolehlivých a relevantních informací. Jedna z věcí, kterým z komunikace s lékaři neporozuměl, se týkala potřeby opakování testů po léčbě.
Petr E. popisoval, že pacientovo přesvědčení, že by jeho zdravotní problémy mohla způsobovat chronická lymeská borrelióza, budí u lékařů často nejrůznější negativní reakce.
Jaroslava na příkladu onemocnění své vnučky dokládá, jak zásadní je dobré povědomí praktických lékařů o borrelióze, její diagnostice a léčbě.
Petr D. by velmi uvítal vznik specializovaného centra zaměřeného na komplikované případy onemocnění lymeskou borreliózou.
Jiřina popisovala, jak je pro pacienta náročné být manažerem vlastní léčby. Vysvětlovala, co podle ní v systému veřejného zdravotnictví nefunguje optimálně. Velmi by uvítala komplexní, holistický pohled na zdraví člověka.