Jaroslava vysvětlovala, jak se dlouhodobější nemoc podepisuje na psychice pacienta, který ve své nejistotě hledá u lékařů oporu.
Jaroslava
- Věk v době rozhovoru: 62 let
- Věk v době diagnostikování: 57 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Člověk je labilnější, je nervóznější. Možná je to, víte co, ne borrelióza, ale třeba vůbec ta onemocnění asi. Kdybych měla rakovinu, tak se to bude projevovat stejně – člověk je nějak postižený a nějak to musí řešit. Ale třeba zapomínání. Já jsem vždycky měla… neměla problémy s pamětí, nic, a teď se mi stává, že mi hrozně často vypadávají věty nebo známé výrazy, pořád musím hledat v paměti. Což mě teda dost zneklidňuje. A když to tam čtete, tak si myslím, že právě tady ten nedostatek informací stojí za dost těmi psychickými problémy lidí. Vlastně oni nevědí, to je ta nejistota. Vy nevíte, co s vámi je, nikdo není ochotný s vámi si o tom povídat. Taky proto si myslím, že mají třeba teď žně takoví ti léčitelé, kteří si na vás ten čas, tu hodinu najdou a kteří si s vámi povídají, kteří to s vámi rozeberou. Vy třeba si s nimi povídáte, a už jak to vyprávíte, ten svůj příběh, tak najednou vidíte nějaké konotace, nebo nějaké třeba příčiny vás napadnou nebo něco takového. Takže si myslím, že třeba ten čas je strašně důležitý – toho lékaře –, a taky zájem. Když máte pocit, že někomu na vás záleží, že mu nejste lhostejná a že by chtěl, abyste byla zdravá, a že pro to dělá maximum, čeho je schopný.
T: Takže to vlastně je asi i takové doporučení, co byste ráda, aby se trošičku změnilo v té péči pro lidi s borreliózou.
P: To určitě, to si myslím, že je strašně důležité.
T: Vlastně obecně, ale i u té borreliózy.
Další zkušenosti:
Peter v rámci svého vzkazu vyzdvihoval, v jak složité situaci podle něho lékaři v dnešní době jsou.
Jaroslava vysvětlovala, jak se dlouhodobější nemoc podepisuje na psychice pacienta, který ve své nejistotě hledá u lékařů oporu.
Aleš by uvítal, kdyby od svého lékaře dostal doporučení na zdroj spolehlivých a relevantních informací. Jedna z věcí, kterým z komunikace s lékaři neporozuměl, se týkala potřeby opakování testů po léčbě.
Petr E. popisoval, že pacientovo přesvědčení, že by jeho zdravotní problémy mohla způsobovat chronická lymeská borrelióza, budí u lékařů často nejrůznější negativní reakce.
Jaroslava na příkladu onemocnění své vnučky dokládá, jak zásadní je dobré povědomí praktických lékařů o borrelióze, její diagnostice a léčbě.
Zuzana by se cítila klidnější, kdyby ji praktická lékařka okamžitě poslala ke specialistovi.
Petr D. by velmi uvítal vznik specializovaného centra zaměřeného na komplikované případy onemocnění lymeskou borreliózou.
Jiřina popisovala, jak je pro pacienta náročné být manažerem vlastní léčby. Vysvětlovala, co podle ní v systému veřejného zdravotnictví nefunguje optimálně. Velmi by uvítala komplexní, holistický pohled na zdraví člověka.
Alena se borreliózou zabývá i ve své vědecké profesi. Počet lidí, kteří se nakazí tímto onemocněním, podle ní neustále stoupá a přibývá i pacientů s komplikovaným průběhem. Apeluje proto na vědce a lékaře, aby spolupracovali a věnovali se této problematice se zvýšenou pozorností.
Lada, která se po opakované nákaze už léta potýká s projevy borreliózy, by si přála, aby lékaři naslouchali pacientům, i když s nimi třeba nemusí souhlasit, protože jde přece jen především o jejich zdraví. Dále by ocenila i větší finanční a sociální podporu lidí s komplikovanou formou této nemoci.
