Zpět na Vzkazy lékařům a dalším odborníkůmna téma

Lada, která se po opakované nákaze už léta potýká s projevy borreliózy, by si přála, aby lékaři naslouchali pacientům, i když s nimi třeba nemusí souhlasit, protože jde přece jen především o jejich zdraví. Dále by ocenila i větší finanční a sociální podporu lidí s komplikovanou formou této nemoci.


Lada

  • Věk v době rozhovoru: 38 let
  • Věk v době diagnostikování: 24 a 25 (onemocněla opakovaně)
  • Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková

Textová verze


P: Chtěla bych říct, že jak jsem putovala po těch jednotlivých doktorech, tak je strašně vidět na tom člověku, jak to má. Úplně to je prostě vidět, jestli opravdu o toho pacienta mu jde, nebo jestli spíš je to o tom, co nejrychleji se ho zbavit, protože toho má moc, až tak mě to nezajímá. Je vidět, jestli teda má tu otevřenou, uzavřenou mysl. Nevím, jak líp to popsat. A jinak, já rozumím tomu, že to je těžká práce, že toho mají moc, že nemají tolik času se tomu pacientovi věnovat. Rozumím taky, že každý ten člověk je jiný, že ne každý může být tak strašně empatický a tak dále. Nicméně já bych ráda vzkázala něco hlavně takovému tomu vedení, a to, že aspoň by nás měli vyslechnout, když nic jiného. Nemusí s námi samozřejmě souhlasit, ale měli by nás aspoň vyslechnout a náš názor, náš pohled by je měl zajímat, protože je to naše zdraví. Rozumím tomu i jako doktor, já taky nebudu dělat něco, co je mi proti srsti, s čim nesouhlasím. Když za mnou někdo přijde „My chceme tohle“, a já s tím opravdu nesouhlasím vnitřně, tak samozřejmě to odmítnu. Ale musím jim dát nějakou alternativu, musejí mít možnost jít třeba za někým jiným. Samozřejmě budou případy asi, kdy to bude úplně od věci, že to nejde. Ale ráda bych jim vzkázala, hlavně ať před tím nezavírají oči. Protože je těch lidí strašně moc, je to strašné utrpení, úplně to člověku obrátí život vzhůru nohama a není možné to ignorovat. Není možné ty pacienty jenom poslat pryč a tím to hasne. Oni nám v tuhletu chvíli, dá se říct, nemají co nabídnout. Nepočítám v to antidepresiva, léky proti bolesti…

P: Pak si myslím, že je strašně důležité, opravdu hrozně moc… i taková ta podpora právě, ta finanční, sociální. Protože ono těch možností, co s tím dělat, je poměrně dost. Ale všechno si to musíš hradit sama, a v okamžiku, kdy na to nemáš, tak tím jseš odsouzená k tomu, že se nezlepšíš, ve většině případů. Takže tohle mně přijde druhá věc, nějakým způsobem tady těm pacientům zajistit podporu i tady v tom ohledu.

Další zkušenosti:

Peter v rámci svého vzkazu vyzdvihoval, v jak složité situaci podle něho lékaři v dnešní době jsou.

Jaroslava vysvětlovala, jak se dlouhodobější nemoc podepisuje na psychice pacienta, který ve své nejistotě hledá u lékařů oporu.

Aleš by uvítal, kdyby od svého lékaře dostal doporučení na zdroj spolehlivých a relevantních informací. Jedna z věcí, kterým z komunikace s lékaři neporozuměl, se týkala potřeby opakování testů po léčbě.

Petr E. popisoval, že pacientovo přesvědčení, že by jeho zdravotní problémy mohla způsobovat chronická lymeská borrelióza, budí u lékařů často nejrůznější negativní reakce.

Jaroslava na příkladu onemocnění své vnučky dokládá, jak zásadní je dobré povědomí praktických lékařů o borrelióze, její diagnostice a léčbě.

Zuzana by se cítila klidnější, kdyby ji praktická lékařka okamžitě poslala ke specialistovi.

Petr D. by velmi uvítal vznik specializovaného centra zaměřeného na komplikované případy onemocnění lymeskou borreliózou.

Jiřina popisovala, jak je pro pacienta náročné být manažerem vlastní léčby. Vysvětlovala, co podle ní v systému veřejného zdravotnictví nefunguje optimálně. Velmi by uvítala komplexní, holistický pohled na zdraví člověka.

Alena se borreliózou zabývá i ve své vědecké profesi. Počet lidí, kteří se nakazí tímto onemocněním, podle ní neustále stoupá a přibývá i pacientů s komplikovaným průběhem. Apeluje proto na vědce a lékaře, aby spolupracovali a věnovali se této problematice se zvýšenou pozorností.

Lada, která se po opakované nákaze už léta potýká s projevy borreliózy, by si přála, aby lékaři naslouchali pacientům, i když s nimi třeba nemusí souhlasit, protože jde přece jen především o jejich zdraví. Dále by ocenila i větší finanční a sociální podporu lidí s komplikovanou formou této nemoci.