Pana Jaromíra k lékaři přivedla bolest krku, další vyšetření ukázalo, že se jedná o rakovinu lymfatických uzlin. Původně se plánovala operace, od níž ale lékaři upustili, průběh nemoci byl velmi rychlý. Pan Jaromír si myslí si, že lékaři měli být s operací rychlejší a že nádor se v průběhu týdnů, které uplynuly od nálezu k plánované operaci, dost zvětšil.

V důsledku nemoci se ocitl v neřešitelné situaci (také kvůli souvisejícím finančním problémům), což jej vedlo k pokusu o sebevraždu. Zachránil jej kamarád, který jej šel zrovna navštívit. Byl dvakrát hospitalizovaný. Říká, že při propouštění ani nemluvil s lékařem a nikdo mu k jeho situaci nic konkrétního neřekl. Na přímý dotaz se od lékaře dozvěděl, že neumí věštit z křišťálové koule. Vnímá to tak, že jeho nemoc může dopadnout jakkoli.

Nyní je v hospici a pochvaluje si zde péči i přístup zdravotníků. Podporou jsou pro něj návštěvy kamarádů a kamarádek. Cítí se vyrovnanější.

Ostatním lidem ve stejné situaci by přál lepší lékaře, než které sám potkal, a to, aby bojovali, dokud je aspoň nějaká naděje. Klíčová v životě je podle něj rodina, přátelé a také peníze a pracovní úspěchy.

Audio, video a text