Lucie popisovala nemožnost vyjadřovat emoce před partnerem.

---

Lucie

• Věk dítěte v době rozhovoru: 5 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  8 měsíců
• Věk rodiče v době rozhovoru:  32 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Jak ovlivňuje epilepsie vzájemné vztahy v rodině?

P: To je dost těžká otázka. Vztahy v rodině, nebudu popírat, že ve své chvíli jsme měli s mužem i hodně rozbroje, právě kvůli dceřinu onemocnění, protože každý jsme to prožívali jinak, každý jsme měli jinou potřebu. Já jsem potřebovala o tom mluvit, potřebovala jsem to sdílet, potřebovala jsem se vykecat, nemohla jsem to držet v sobě, a on to řeší jinak, on to právě tutlá v sobě, drží to v sobě pod pokličkou a nechce to dát najevo. Takže tady ty 2 rozporné potřeby na sebe neustále narážely a dost často jsme se dostávali kvůli tomu do konfliktu. Muž mě v té době moc nechápal, já jsem se cítila hrozně v tom, že teda jsem byla nešťastná, že moje dítě je nemocné, a ještě ke všemu muž mi nerozumí. On zase jako kdyby on byl nešťastný z toho, že já jsem nešťastná, že má nemocné dítě a že neví, co s tím. Takže samozřejmě v té době to bylo dost takové složité. Jinak si myslím, že nás to stmelilo jako rodinu, teda doufám, že držíme docela pevně při sobě. Akorát prostě vím, že tady tyhle pocity moc nemůžu dávat najevo před ním.

T: O jakých pocitech teď mluvíte?

P: Tu zoufalost, zoufalství, prostě beznaděj, bezmoc, když člověka to občas přepadne, cítí úzkost, je nešťastný z toho, co se děje, že neví, co bude, že je to takové jako těžké. Ale právě nechci, aby docházelo v rodině ke konfliktům, tak potom se snažím třeba nějak někde jinde to ventilovat anebo sama si někde pobrečet. Ale vím, že před mužem moc nemůžu, abychom na sebe nenaráželi.

T: Myslíte, že by vás nepodržel, kdybyste mu sdělila ty svoje pocity, obavy?

P: Já jsem mu to mockrát říkala, ty moje pocity, obavy, on mi řekne, že on má úplně stejně nemocné dítě jako já a že v podstatě já ho ještě srážím víc na kolena, protože má problém s tím, že dcera je nemocná, a ještě tím, že neví, co se mnou, že já jsem nešťastná, a že neví, jak mi pomoct. Právě v tomhle je ten konflikt, který asi každý řešíme jinak a máme jiné potřeby, a moc to nejde dohromady v tu chvíli.