Irena zvažovala roli medikace v problémovém chování svého syna.
Nikdy nevíte, jak se to dítě chová fakticky a jak se chová v důsledku těch léků. Protože třeba ta kyselina valproová nebo ty léky u něj způsobovaly hroznou hladovost. Paní učitelka ve školce mě asi po týdnu požádala, že už jí snědl všechny sušenky, její soukromé, jestli bychom mu nemohli dávat do školky ještě nějaké sušenky navíc. On syn byl vždycky celý život hodně hubený, takže tam nebyl problém, že by přibral, ale že jedl opravdu strašlivě. Takže asi měsíc, kdy teda se fakt tam projedl vším, tak se to pak zase srovnalo. Ty léky mají ještě tyhlety vedlejší účinky, o kterých ani netušíte, jestli je to způsobené těmi léky, anebo jestli je to to dítě samo. Jestli je to jeho povaha, nebo nějaký vývoj. A v podstatě po roce tohohle víceméně asi nevhodného léku nám zase neuroložka vrátila ten lék zpátky na ten valproát, ale už se ten lék jmenoval jinak, Depakin Chrono. A začal brát tenhle ten lék. I to chování, dlužno říct, se opravdu zlepšilo, ale zase je to otázka, jestli to byla otázka jeho vývoje, anebo to bylo způsobené těmi léky. Nevím. Neví to nikdo, neumí na to nikdo odpovědět.