Jaroslav vnímal rozdílnou kvalitu péče v jednotlivých nemocnicích.

---

Jaroslav

• Věk v době rozhovoru:  40 let
• Věk v době diagnostikování: 16 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Tak hospitalizovanej jsem byl už několikrát. Nebylo to jenom ty operace dvě, ale taky kvůli Crohnovi jsem se dostal do nemocnice a pak zjistili, že tam mám kampylobakterii, že jsem taky měl strašný průjmy, šílený, a nevěděli, z čeho to je, takže pak teda jsem se tam dostal a udělali vyšetření. Hospitalizace můžu říct, že mám dobrý zkušenosti, ale i špatný zkušenosti. S tou operací ze začátku, jak mi prasklo to střevo, tam ta byla perforace toho střeva, tak to bylo to zanedbání a prostě i sami v Praze mi říkali, že to je pomalu na žalobu, že mě tam nechali až do druhýho dne. Že můžu být rád, že žiju. Že se to musí operovat hned, a ne nechat to do druhýho dne. No a jinak, překvapily mě třeba hospitalizace na Petříně, kdy prostě, když jsem tam přišel a tam řádový sestry a takový ty starý luxfery a todle. Já jsem říkal: „To je jak v hororu.“, říkám: „Tak to se mi nechce tady být zrovna.“ Nakonec ale mě dali na gastroenterologický oddělení, který bylo nově zrekonstruovaný a musím říct, že úplně perfektní. Měli jsme tam na každým pokoji svoje sociální zařízení, sprchu, záchod, internet. Opravdu špičkový, co se týče personálu, perfektní. Tam taky chodili, jestli něco nechceme, říkal jsemj že klasicky v nemocnici večeře v 5 hodin, my v 7 hodin tam jsme byli 3 mladý kluci, v 7 hodinj sme měli hlad, takže jsme taky říkali, že jako máme hlad v 7 hodin, tak druhej den tam přišla dietoložka, prostě sestra a kde mám ty hladový krky a co chceme k druhý večeři. Takže jako fakt jsem říkal, na to, jak jsem tam ze začátku nechtěl, jak z hororovýho filmu, tak jsem tam byl jako mile překvapenej a suprový teda.