Jarkův syn dostal po koupání náhle záchvat.
Myslím, že to bylo 16. září. Po koupání jsme ho otírali, oblékali v obýváku a tam dostal ten první záchvat. Začal se klepat, oči v sloup, pak spadl na zem, křečoval, počůral se, slinil. My jsme vůbec nevěděli, co se děje. Jsme to neznali. Samozřejmě jsme volali hned sanitku. A tak ho odvezli. Teď nevím, jestli sem s ním jel já, nebo manželka. Nevím.
Jak jste reagoval při tom prvním záchvatu? Nebo vaše manželka? Co jste dělali, když jste viděli syna v křečích?
P: Byli jsme zděšení. Nevěděli jsme, co máme dělat. Neznali jsme to. Já teď nevím, kdo u něj byl. Myslím, že ona. Že já jsem ho vykoupal, odnesl jsem ho v osušce do obýváku. Ona ho tam utírala, já jsem uklízel vaničku v koupelně nebo něco. A najednou na mě volala. Tak jsem tam přiběhl. Říkala, že to začalo tak, že měl oči v sloup. A že si myslela, že je něco na stropě nebo na lustru. Takže se tam podívala, protože viděla, že se tam kouká. Tak se tam podívala a mezitím on spadl na zem a začal křečovat. A pak mě teda zavolala. A tak já jsem hnedka volal záchranku. Po tom telefonu nám říkali, co máme dělat. Že ho máme nějak držet. A že teda přijedou.