Erika popisovala, jak jsou s partnerem za roky péče sehraní a pomáhají si.
T: Jak ovlivňuje epilepsie váš partnerský a intimní život?
P: Za ty roky jsme se už sehráli, takže si vzájemně pomáháme. Když se syn počůrá, tak já ho začnu vysvlékat, tatínek doběhne pro lavor, pro žínku, přinese čisté oblečení, plínku, podložky, prostěradlo, už jsme prostě spolu tak sehraní za ty roky a napojení, že tady v tom všem to funguje, všechnu péči máme rozdělenou. Když já si chci někam odjet třeba s kamarádkami, odpočinout si na víkend, na den, večer si jít posedět, tak vím, že se na tatínka můžu jakoby stoprocentně spolehnout, že se postará, že není v tom žádný problém. A to stejné zase on, když si chce jít na fotbal nebo jet někam pryč, podívat se na nějaký zápas, tak já se tady o syna postarám. Snažíme se vyjít si vstříc a nemáme s tím problém. Samozřejmě v tom intimním životě je to těžší, protože syn potřebuje pořád dohled, takže abychom si odešli, zalezli si spolu někam do ložnice a zavřeli dveře, tak to není možné, takže se to musí dělat tak nějak, jak to jde.