Petra u svého syna pozorovala potíže s pamětí a únavu, které přisuzovala vedlejším účinkům léků.
Petra
- Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 1,5 roku
- Věk rodiče v době rozhovoru: 44 let
Textová verze
Já nevím, jestli to byly léky, nebo jestli záchvaty, já to nedokážu posoudit. Ale to by mě třeba hrozně zajímalo, to je stále moje otázka: čím to je a jestli je to tím, jestli by byl takový, kdyby byl zdravý, jestli by měl takovéto problémy. Jednak má hrozné problémy ve škole s nějakým logickým uvažováním a s takovým, což potřebuje hrozně moc k matematice. Oni mu nedocházejí vůbec souvislosti, neumí si představit, jak to funguje, je to pro něj hrozně složité. A něco vypočítat z paměti, to si myslíte, že se zavzdušní v tu chvíli, to je pro něj hodně těžké. Škola, bych řekla, se pro něj stala těžkou, od té doby. On se hrozně zhoršil. A pak si myslím, že se mu zhoršila hodně paměť. To, má pocit, je hodně špatné, on si nepamatuje věci, které se mu evidentně… Jsme se o nich i bavili, ne, že jenom já jsem mu je řekla. Tak si říkám: „No jo, tak on mámu nevnímá, že jo.“ Ale to není úplně pravda. Když se se mnou o tom baví, se s vámi o tom baví, tak to si říkáte: „To mu něco…“ A když mu něco připomenu někdy, tak on vůbec neví. Takže to musím říct, že je špatné. A pak si myslím, že vedlejší účinek těch léku, co teď má, té Fikompy – on je bere jenom večer, teda naštěstí –, a já myslím, že se mu po nich chce hrozně spát. Že je unavený. Takže nakonec jsme se dohodli na posunutí, si to bere později. Protože on byl třeba už od osmi hodin úplně hotový a chtělo se mu spát. V 17 letech aby šel v 7 spát? Takže jsme to posunuli, bere to třeba až v 10. Aby nebyl tak unavený. On je takový, jako když má takovou opičku, takový mazlivý, to je vedlejší účinek bohužel Fikompy.
Další zkušenosti:
Stav Irčiny dcery byl kompenzovaný s dobrou prognózou.
Katka doufala, že současná kombinace léků bude stačit.
U Markova syna se správná kombinace nenašla, byl farmakorezistentní.
Katka hledala způsob, jak překonat dcerčin odpor k lékům.
Synovi Ireny zabral hned první lék, avšak po čase se záchvaty vrátily.
Andrea nechtěla vysazení léků riskovat.
Petra u svého syna pozorovala potíže s pamětí a únavu, které přisuzovala vedlejším účinkům léků.
Irena zvažovala roli medikace v problémovém chování svého syna.
Genady přisuzoval příliš vysoké dávce léků únavu, nechutenství, dvojité vidění a noční můry u dítěte.
Adéla zažila vedlejší účinky jen po kortikoidní léčbě dítěte.
Martin zvažoval rizika dlouhodobé medikace pro organismus.
Lucie vyprávěla o svých zkušenostech s diazepamem.
Míšapodhradí popisovala své zkušenosti s podáváním diazepamu.
