Míšapodhradí byla ráda, že se někdo zdravotním stavem její dcery vážně zabývá, z možnosti operace ale byla v šoku.
Když jsme vždycky zavolali paní doktorce, že je teda zase záchvat, že si s tím nevíme rady, tak vždycky říkala, ať jí přidáme 250 ml, nebo třeba čtvrtku dalšího prášku, půlku, takže ona pak měla fakt docela vysoké dávky. A my už jsme to pak nevydrželi a přes jednu paní doktorku jsme se dostali do jiného zařízení. A tam to šlo víceméně hned po příjezdu, hospitalizovali nás v pondělí a ve středu už věděli, že do půl roku ji budou operovat, aby odstranili to epileptické ložisko. Což pro nás samozřejmě byl šok. Na jednu stranu to byla obrovská výhra, že se o to někdo zajímá, že někoho zajímá to, že ona nemůže fungovat tak, jak bych chtěla. Byť jí v tu dobu bylo 14, tak si pořád ještě hrála s hračkami, stavěla stavebnice, oblékala panenky, jezdila s kočárkem. A takové ty věci jako u dětí v tom jejím věku jí vůbec nic neříkaly.
Petr K s manželkou se pro operaci rozhodli kvůli stupňování epileptických záchvatů a zastavení mentálního vývoje jejich dcery.
Míšapodhradí s byla ráda, že se někdo zdravotním stavem její dcery vážně zabývá, z možnosti operace ale byla v šoku.