Andrea radila o nemoci mluvit s rodinou i širším okolím.
Andrea
- Věk dítěte v době rozhovoru: 7 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: od narození
- Věk rodiče v době rozhovoru: 36 let
Textová verze
P: Určitě, zaprvé, nebát se říct svým babičkám, dědům, tetičkám: „Hele, mám dítě s epilepsií.“ Protože to dítě s epilepsií, když se narodí jednomu v té rodině, může se narodit druhému, může se narodit komukoliv. A jak se říká, když už jedno dítě s nějakým handicapem – to beru obecně – v rodině je, tak už je to riziko, že to může mít bratránek, sestřenka, kdokoliv v té rodině. Určitě nevzdávat se, neházet flintu do žita, nebát se ani o tom třeba mluvit i se svými přáteli. Kolikrát i přátelé, kteří nejsou v rodině, nebo lidi z okolí, třeba kamarádi z práce, ze školy nebo tak, tak kolikrát umí i vyslechnout, i kolikrát dát názor, který vlastně je nestranný, protože přece jenom nežijí v té rodině.
Další zkušenosti:
Petr K. povzbuzoval rodiče, že epilepsie se dá zvládnout
Martin B. vzkazuje, že je potřeba se s epilepsií nejprve srovnat, ale dá se s ní žít.
Lucie povzbuzovala ostatní, aby tady byli pro své děti i v těžkých chvílích.
Honza radil nenechat se zaskočit přístupem okolí.
Andrea radila o nemoci mluvit s rodinou i širším okolím
Nebojte se zeptat, radí . Erika .
Eva vzkazuje, že je důležité mít lékaře, kterému plně důvěřujete
Martin radí se o možnostech léčby poradit i s dítětem.
Petra radí ostatním, aby dítě nezatěžovali přehnanými obavami.
Michaela radí, aby rodiče naučili děti s nemocí žít
Irena ostatním radí, aby svým dětem dopřáli co nejběžnější život
